Někdy to vypadá, jako by na nás naše děti byly přisátá jako klíšťata, a to obzvlášť ve chvílích, kdy bychom si rádi užili chvilku klidu. Proč to tak je? Kde děláme chybu?
Asi každý táta ví, že po batolecím věku přichází období stydlivosti a fixace na jednoho z rodičů. A to může být pro běžný život člověka poměrně solidní komplikace – chvíle, kdy si rodiče obvykle rádi odpočinou, zatímco si děti hrají nebo jsou ve školce – neprobíhají zrovna snadno, když je na vás dítě fixované.
I když je určitá míra přilnavosti u dětí normální a očekávaná, existují konkrétní prvky rodičovského chování, která tohle zesilují.
„Malé děti ve školním věku mají tendenci být přilnavější,“ říká psycholožka dětí a adolescentů Ashley Harlowová, Ph.D. „Hledají u rodičů ujištění a podporu, když jsou v tíživé situaci nebo když se setkávají s nepředvídatelnými či neočekávanými situacemi.“
Co tohle chování způsobuje? Hlavní chyby se dají v podstatě rozdělit do čtyř kategorií.
Nedostatek jídla a odpočinku
Nezbytná fyziologická potřeba – jídlo, pití a odpočinek – výrazně ovlivňuje dětské chování. Nedostatek základních potřeb může způsobit podrážděnost a přilnavost. Děti, které jsou unavené nebo hladové, častěji fňukají a působí trapné situace. Z logiky věci jsou díky nějakému nedostatku náchylnější k přilnutí k rodiči – hledají u něj pocit bezpečí. „S mou dvouletou dcerou jsem udělala všechny druhy chyb, které vycházely z toho, jak jsem zaneprázdněná, spíše než z pohledu psychologa, který zpomalí a promyslí si funkce svého rodičovského chování,“ komentuje tyto situace Harlowová. Snaha pomoci potomkovi se totiž často může změnit v uklidnění dítěte nebo větší rodičovské benevolenci. Přitom zbytečně. Ve skutečnosti jen stačí v těchto situacích zajistit potomkovi dostatek odpočinku a zdravého stravování, což může snížit pravděpodobnost přilnavosti.
Neadekvátní reakce na trapnou situaci
Veřejné ponížení může být pro rodiče nepříjemné. Málokdo s klidem snáší, když se něčí dítě ve společnosti chová nevychovaně. V reakci na to mohou rodiče slibovat nějakou útěchu, či svůj brzký návrat, i když nic takového dělat ve skutečnosti nehodlají. To bohužel může u dítěte vyvolat nedůvěru a zesílit přilnavost. Namísto toho je důležité vyhodnotit důvod nevhodného dětského chování. Klidný fyzický kontakt a uklidňování totiž mohou pomoci dítěti zvládat i nepohodlné situace.
Nedostatek vyváženého přístupu
Nalézt rovnováhu mezi nadměrným ujišťováním a ignorováním potřeb dítěte může být obtížné. Přílišná pozornost může podle doktorky Harlowové v dítěti vytvářet závislost a touhu po stále větší pozornosti. Na druhé straně ignorování dítěte a jeho potřeb může zesílit jeho snahu upoutat pozornost. Důležité je tak najít mezi těmito dvěma přístupy kompromis a povzbuzovat dítě k malým samostatným krokům.
Ignorování problému a pozdní řešení
Fixace, která trvá déle než očekávané období, může být známkou problémů jako je separační neklid nebo sociální úzkost. Rodiče by měli dávat pozor, zda dítě nedemonstruje přesně ten druh fixace, která brání normálnímu fungování. Pokud to tak je, musíte včas zasáhnout a situaci změnit – nejlépe vysvětlením celé situace.
Zdroj: