Sten Gun se objevil až v průběhu 2. světové. Britové používali od začátku války samopaly Lee-Enfield č. 4. Jak se ukázalo při pozemních bojích ve Francii, nebyly konkurence schopné výkonnějším německým MP 38 a MP 40 ráže 9 mm. Dále se Britům podařilo zakoupit malé množství samopalů Thompson M1928 z USA a na domácí půdě samopaly vyráběla londýnská firma Sterling Armament Company. Lanchestery ráže 9 mm vyrobené pro Královské námořnictvo a Královské letectvo byly tak drahé a produkce zdlouhavá, že vyzbrojení celé armády právě jimi bylo zcela nereálné.
Místo samopalů košťata
Navíc britská armáda trpěla akutním nedostatkem vybavení. Tak tak lehké zbraně stačily na to, aby jimi byli vyzbrojeni aktivní vojáci. Nováčci ve výcviku se učili bojovat místo samopalů s košťaty, což budilo velké pobouření britské společnosti a oprávněný posměch nepřátel.
Vznikla tedy akutní potřeba vyrobit rychle a levně velké množství zbraní, píše web historynet.com. Zhruba 1,5 milionů mužů potřebovalo zbraň a plánovaný rozpočet na jednu zbraň činil 10 dolarů, což se i dnes jeví jako úkol zcela nesplnitelný.
Řešení se přesto našlo
S geniálně jednoduchým řešením přišel v prosinci 1940 Harold John Turpin, šéfkonstruktér v Královské továrně na palné zbraně v Enfieldu. Navrhl prototyp spoušťového mechanismu složeného ze dvou pohyblivých částí a nechal vyrobit prototypy. 7. března 1941 spatřil světlo světa unikátní samopal s názvem Sten gun, který později byl nejrozšířenější zbraní druhé světové války.
Konstrukčně byl Sten gun velmi primitivní. V podstatě se jednalo o ocelovou trubku s hlavní, závěrem, zásobníkem, vratnou pružinou a spouští. Skvělé bylo, že ji mohl vyrobit šikovný kutil doma na koleně. Výroba jedné zbraně trvala cca 5 hodin a stála 10 dolaru. (Vyrobit Thompsona pro srovnání trvalo 17 hodin a stálo 70 dolarů, jak se dozvíte z tohoto videa.)
Kdo mohl, vyráběl Sten gun
Sten gun se začal vyrábět úplně všude, kde to bylo možné. Nejen zbrojní fabriky, ale i malé podniky, řemeslníci a domácí kutilové vyráběli o sto šest. Mnoho kusů vyrobily i továrny v Austrálii, Novém Zélandu a USA. V roce 1941 tedy disponovala britská armáda neuvěřitelnými 4,5 miliony kusy samopalu Sten gun.
Sten Gun: Instalatérova noční můra
V druhé půlce roku 1941 se Sten gun poprvé testoval v boji. Vojáci ovšem příliš nadšení neprojevili.
Sten gun nebyl žádný krasavec. Na rozdíl do Lee-Enfield neměl žádné dřevěné části a připomínal spíše instalatérskou trubku. Proto si také vysloužil nelichotivou přezdívku „instalatérova noční můra“.
Daleko horším problémem byla nespolehlivost zbraně. Často se stalo, že když omylem odjištěný Stan spadl na zem, nárazem vystřelil. Horší varianta byla, že nevystřelil vůbec.
Atentát na Heydricha
Na nespolehlivost levné zbraně doplatili i atentátníci z výsadku Antropoid, které vyzbrojili právě Sten guny. Jak uvádí prazskydenik.cz, když Josef Gabčík zamířil na blížící se Mercedes říšského protektora Heydricha, zbraň k velké smůle selhala. Naštěstí Gabčíkův kolega Kubiš měl připravený ještě ruční granát, který po Heydrichovi vrhl.
I když Sten gun nebyl dokonalý a měl mnoho nedostatků, měl i velké přednosti. Tou největší bylo, že byl a bylo ho hodně. Kdo ví, jak by s kartami druhé světové války zamíchalo, kdyby Britové nevyvinuli tuto levnou a snadno dostupnou zbraň. Možná by vše dopadlo jinak a podstatně hůře.