Geniální filozof Avicenna celý život trpěl vírou rodičů

Perský génius Avicenna zemřel ve věku 57 let. Během té doby se stihl stát lékařem, filozofem, matematikem, gramatikem, astronomem, politikem, básníkem a cestovatelem.

Narodil se v srpnu 980 ve vesnici nedaleko Buchary ve Střední Asii do významné místní rodiny a zde prožil své dětství a mládí. Buchara byla významnou zastávkou na Hedvábné stezce a půvabným a prosperujícím městem, které přitahovalo obchodníky s vědomostmi i prodejce zboží. Mladý Avicenna, ve východním světě známý spíše jako Ibn Sína, byl intelektuálně vyspělý a jeho otec najal nejlepšího učitele, kterého mohl najít, aby syna vzdělával. Ibn Sína však učitele svými znalostmi brzy předčil.

Sebedůvěry měl na rozdávání

Nikdy se nepodceňoval a ve své autobiografii poznamenává, že brzy začal učit svého učitele. Na konci prvního tisíciletí došlo v islámském světě ke značnému kvasu a Ibn Sinův otec a bratr se stali známými jako ismailité, stoupenci islámské sekty, která se setkala s tvrdými represemi ze strany ortodoxních sunnitských muslimů. Ačkoli Ibn Sína zůstával zdrženlivý, rodinné spojení s ismaility výrazně ovlivnilo jeho život.

V polovině svého dospívání ovládal jurisprudenci, klíčový vědní obor, který islámskému intelektuálovi umožňoval volný pohyb po islámském světě. V šestnácti se ale rozhodl přidat do svého intelektuálního arzenálu další náboj: stane se lékařem. Netrvalo mu to dlouho. „Medicína není těžká věda a já jsem v ní přirozeně vynikal,“ řekl.

Sebedůvěru Avicenna nepostrádal. A tak asi není divu, že mladý zázračný chlapec povolán na pomoc při ošetřování bucharského emíra a pohotově ho vyléčil, ačkoli se o něj předtím nedokázali postarat emírovy vlastní, mnohem zkušenější lékaři. Vděčný vládce nabídl za odměnu Avicennovi zlato a šperky, ale mladík si místo toho vybral neomezený přístup do amirovy osobní knihovny, která prý obsahovala tolik svazků jako proslulá velká bagdádská knihovna. Avicenna se ponořil do učení, osvojil si vše, co četl, a uložil si to do paměti.

Zajatcem vládcova rozmaru

Když emír zemřel a o Bucharu se začali hádat válečníci. V nestabilní situaci se Avicenna vydal na cesty. Nejprve odcestoval do Gurganže (Koně-Urgenč v dnešním Turkmenistánu), kde strávil deset let. Tam by pravděpodobně i zůstal, kdyby nebylo muže, jehož stín se měl vznášet nad zbytkem Avicennova života.

Vojevůdce Mahmúd z Ghazny, který se stal dominantní silou ve střední Asii, chtěl vytvořit novou Ghaznavidskou říši, a aby posílil svou legitimitu a zkrášlil svůj režim, chtěl na svůj dvůr přivést nejskvělejší islámské učence. Mahmúd byl však sunnita a netoleroval jiná vyznání.

Život na jeho dvoře by proto byl pro muže jako byl Ibn Sína nesnesitelný. Mahmúd z Ghazny, který se dozvěděl o Ibn Sinově pověsti, „požádal“ gurganjského amira, aby mu tohoto vynikajícího a podle všeho i mimořádně pohledného učence poslal, aby ozdobil jeho dvůr v Ghazně.

Gurganjský amír nemohl Mahmúdovu žádost ignorovat, ale varoval Avicennu a dal mu možnost utéct, než dorazí Mahmúdovi vojáci, co ho měli doprovodit do Ghazny. V roce 1012 Avicenna uprchl z Gurganje v doprovodu dalšího uprchlíka před Mahmúdem, křesťanského umělce jménem Abú Sahl.

Když se to Mahmúd dozvěděl, nařídil nakreslit Avicennův portrét, který pak okopíroval a rozeslal po celé své říši. Ibn Sína a Abú Sahl se stali pronásledovanými muži. Když je zastihla písečná bouře, nemohli dělat nic jiného než se schovat pod své pláště.

Vezírem z vděčnosti

Když bouře přešla, byl Abú Sahl mrtev. Nemocný Ibn Sína se dostal do Džurdžandže (Gurgan v dnešním Íránu), kde se setkal s mladým mužem al-Džudžáním, který se stal jeho společníkem, životopiscem a všestranným mistrem. Ibn Sína vyléčil emíra nedalekého města Ráj z melancholie a amira Hamadánu Šamse al-Dawla ze střevní choroby. Šams al-Dawla z vděčnosti jmenoval Ibn Sínu svým vezírem.

Zdroj:

Wikipedie, famousscientists.org, ncbi.nlm.nih.gov, philosophybasics.com