.jpg){kind=link}
Cassius Marcellus Clay se narodil v bohaté rodině na americkém Jihu v 19. století. Ačkoli Clay a jeho rodina vlastnili otroky, on je nakonec osvobodil a stal se bojovníkem proti otroctví, který působil jako politik ve státě Blue Grass.
Muž přezdívaný „Lev z White Hall“ byl plantážník, politik a emancipační aktivista z Kentucky, který se zasazoval o zrušení otroctví. Byl zakládajícím členem Republikánské strany v Kentucky a prezident Abraham Lincoln ho jmenoval ministrem USA v Rusku. Clay se zasloužil o získání ruské podpory pro Unii během americké občanské války. A vzhledem k tomu, že je vám jeho jméno nejspíš docela dost povědomé, se také sluší dodat, že jde o muže, po kterém nosil jméno slavný boxer Muhammad Ali.
Vyrůstal na místě, kde život neměl velkou cenu
Nejlépe Cassiuse Marcelluse Claye asi popsal Frank G. Carpenter v listu St.Louis Globe-Democrat. „Život generála Cassiuse M. Claye byl plný neustálých bojů. Kentucky bylo vždy horkokrevným státem. Po slově zde vždy následuje rána a urážka musí být zahlazena smrtí. Život zde má menší cenu než na Severu a v dobách mládí generála Claye, téměř před dvěma generacemi, měl ještě menší cenu,“ napsal o něm v roce 1891. „Na Yaleově koleji pronesl řeč k stému výročí Washingtonovu, v níž se přihlásil k věci černochů a stal se nejnenáviděnějším mužem v Kentucky mezi otrokáři. Celý život musel za své myšlenky bojovat a příběhy jeho osobních střetů se čtou jako román.“
Clay na svém rodném Jihu nebyl nijak zvlášť oblíbený celou svou kariéru. Během svého působení v Kentucky House ho dvakrát málem zabili kvůli jeho abolicionistickým postojům. Jako abolicionista totiž usiloval o zrušení otroctví, což se na otrokářském jihu Ameriky prostě asi líbit ani nemohlo.
Když ho chtěli zabít, sahal po svém noži
K prvnímu pokusu o zavraždění Cassiuse Claye došlo během politické debaty. Na Claye najali politického atentátníka Sama Browna, který v průběhu jeho řeči vstoupil na pódium a okamžitě Claye střelil do hrudi. Clay však nešel k zemi. Místo toho vytáhl svůj nůž a na Browna s ním zaútočil. Nakonec mu uřízl nos a ucho.
Podruhé mu šlo o život, když ho přepadli bratři Turnerové. Jejich otec byl proslovanským politikem. Obklíčili Claye a začali ho mlátit a útočili na něj noži. Téměř ho ubodali k smrti. Jenže tenhle nezlomný politik se ani tentokrát nenechal zlomit. Clay, aniž by se rozmáchl, opět použil svůj nůž, aby útočníky zranil. Nakonec s ním srazil k zemi nejstaršího z bratrů, Claye Turnera, a ubodal ho k smrti.
Jako horkokrevný rodák z Kentucky se ovšem Clay nevyhýbal soubojům už od raného mládí. První větší spor absolvoval už ve svých 23 letech kvůli sporu o snoubenku. Jistý doktor Declarey ho pomluvil u matky jeho snoubenky, což si pochopitelně Clay nenechal líbit. Se svým kamarádem se za doktorem vydal a vše si s ním osobně vyřídil. Muže našel na ulici v Louisvillu. „Jsem Cassius M. Clay, o němž jste si dal tu práci napsat v tomto dopise, a rád bych věděl, zda mi můžete podat nějaké vysvětlení svého jednání,“ řekl mu. „Pak jsem mu ukázal dopis, ale on neřekl nic. Pak jsem zvedl hůl a začal ho bít.“
A stejně se choval i ve zbytku svého života.
Muž, který pomohl Severu vyhrát občanskou válku
Přesto se sluší říct, že Cassius Clay nebyl žádný prostoduchý hrubián, co nešel pro ránu daleko. Naopak. Šlo o inteligentního, přemýšlivého muže, který uměl věci řešit i diplomaticky. O tom nejlépe svědčí skutečnost, že po úspěšném kariérním vzestupu v politice si ho nakonec Abraham Lincoln vybral jako ambasadora amerických zájmů v Rusku.
Na této pozici pak působil po celou dobu občanské války a mělo to zásadní význam pro zajištění ruské podpory Severu během války. Hlavně díky Clayovým diplomatickým schopnostem nakonec Rusové na znamení podpory Severu rozmístili části svého námořnictva v přístavech v New Yorku a San Francisku, čímž odradili Británii a Francii od podpory jihu. Věčný bojovník Cassius Clay tak nakonec díky svému nekonečnému úsilí významně přispěl k pádu otroctví, o který celý život usiloval.
Zdroj:
bowieknifefigthsfighters.blogspot.com, historynet.com, constitutioncenter.org, wikipedie