Reinhold Messner, největší horolezec všech dob, oslaví 77. narozeniny. Nejspíš i on se při té příležitosti bude věnovat vzpomínkám na bratra.
Muž, který za svůj život absolvoval více než stovku náročných expedic a 3500 horolezeckých výstupů, vypadá stále skvěle. Husté, prošedivělé vlasy po ramena a opálený obličej, ze kterého září jasné modré oči, charisma a neskutečná zásoba energie. Ale jeden z nejodvážnějších mužů světa má své slabé místo, hlubokou ránu, která se nikdy nezhojí. Během náročné expedice přišel Reinhold Messner o bratra. Kvůli mladické nerozvážnosti a touze po dobrodružství ztratil nejcennějšího člověka svého života.
Reinhold a jeho bratr Günther nezažili hezké dětství. Měli ještě šest dalších sourozenců, hodnou a plachou maminku a násilnického brutálního otce, který týral celou rodinu. Smutné detaily svého dětství Messner popsal v knize Osudová hora.
„Náš otec při jednom ze svých záchvatů vzteku Günthera tak zmlátil bičem na psy, že už nemohl chodit. Toho dne jsme se nejen spřátelili, ale Günther se stal i mým partnerem při lezení a brzy lezl stejně dobře jako já. Začali jsme se bavit o společných výletech a začali jsme naše výstupy vnímat jako malé útěky. Chtěli jsme se dostat pryč, pryč od našeho autoritářského otce a pryč od nespravedlností tohoto světa.“
Osudová hora jako terapie
Ve stejné knize se podrobně věnuje i popisu okolností smrti svého bratra. Dle vlastních slov Mesnervi kniha posloužila jako terapie a prostředek vyrovnání se smutkem nad ztrátou bratra a pocity vlastní viny. Osudný výstup na Nang Parbat se odehrál více něž před čtyřiceti lety, přesto bolest ze ztráty sourozence a zároveň nejbližšího Reinholdova člověka je stále živá.
„Stále pociťuji velký smutek nad ztrátou svého bratra. Neustále dokola si opakuji, že kdybychom uposlechli varování a vůbec se ven nevydali, mohl tu dnes být po mém boku,“ uvedl v téže knize.
Výstup, který skončil tragédií
Reinholdovi bylo 25 let, Günther byl o rok mladší. Spolu se čtrnácti dalšími zkušenými rakouskými a německými horolezci byli členy týmu, který připravoval tábory na obtížně přístupné Rupálské stěny.
Část expedice, v ní i bratři Messnerové, se zrovna nacházela v táboře 5. Horolezce sužovalo špatné počasí. Ocitli se bez rádiového spojení a jak píše Men’s Journal, komunikovat mohli pouze pomocí světlic, kterými si signalizovali stav počasí. Přestože kolegové vypustili červenou světlici, která znamenala špatné počasí, bratří se rozhodli vyrazit a dosáhnout vrcholu osmitisícovky.
I přes mrazivé počasí se vydali bratři ven bez spacáku, lan a stanu. V batohu si nesli pouze tablety šumivého nápoje a pár kousků sušeného ovoce. Byli mladí, divocí a nerozvážní.
Reinhold Messner a Nanga Parbat
Odpoledne konečně dosáhli hřebene Nanga Parbatu. Vpravo se nacházela stěna Rupal, kterou přišli nahoru; vlevo méně strmá, ale stejně mohutná stěna Diamir. Dýchalo se jim těžce, výstup byl pomalý, ale vytrvale pokračovali v cestě. Těsně před západem slunce už ale nedokázali jít dál. Museli se vrátit. Günther začal vrávorat, byl vyčerpaný. K sestupu si zvolili Diamirskou stranu hřebene.
Reinhold Messner hledal místo, kde by mohli zabivakovat a přečkat noc, nepovedlo se a museli pokračovat ve zpáteční cestě. Noc přečkali v průrvě, vyčerpaní a zmrzlí na kost. Günther začal mít halucinace, museli však pokračovat dál. Oba věděli, že Günther další noc venku už nezvládne. Pokračovali celý den, bez lana, zásob. Reinholdovi začaly omrzat nohy. Přesto nepolevil.
Místo záchrany přišla smrt
Začalo svítat a bratři byli už skoro dole. Web Altitudetimes.com uvádí, že se octli na místech, která už oba bratři znali. Čekala je jen sestup jednoduchou průrvou dolů. Reinhold lezl první. Bez problémů se dostal na plošinu pod průrvou a čekal na bratra. Ten ale nikde. Reinhold propadl šílenství. Hledal bratra, volal, strávil ještě jednu noc v absolutním zoufalství venku. Omrzliny se mu zvětšily a kvůli nim přišel o prsty na nohou. Bolest ze ztráty bratra byla nezměrná. On přežil, ale jeho bratr zemřel na samém konci cesty.
Reinhold se ještě pětkrát vrátil na Nanga Parbat vrátil a pátral po příčině smrti svého bratra. Při jedné z výprav se mu podařilo dokonce najít jeho ostatky. Analýza DNA potvrdila, že se skutečně jednalo o Günthera.