Telefonát Trumpa s Putinem ukázal slabost západních mocností v plné nahotě. Ruský prezident může slavit – mírotvůrce Trump nezařídil svým hojně promovaným dvouhodinovým hovorem s Putinem o nic víc než v minulosti nejvytrvalejší telefonista do Kremlu, francouzský prezident Macron.
Pokud bychom měli hodnotit schopnost Donalda Trumpa udělat dohodu podle aktuálního hovoru s Vladimírem Putinem, vyšel by z toho známý „dealmaker“ Trump jako ten největší hejl, co se nechá oblafnout s naivitou inteligencí nedotčeného prosťáčka. Až to připomíná marné snahy francouzského prezidenta Macrona, který na počátku války mezi Ukrajinou a Ruskem volal Putinovi snad každý týden, aby podobně jako Trump vůbec ničeho nedosáhl.
Na muže, který o sobě prohlašuje, že kdyby byl prezidentem, Rusko by na Ukrajinu nikdy nezaútočilo, toho Trump dosáhl skutečně výjimečně málo. Pokud se na situaci podíváme optikou někoho, kdo věřil, že Trump ukončí války za jeden den, mohli bychom výsledek jeho hovoru s ruským vládcem označit jako vyloženě tristní.
Jak se dalo očekávat, měl s Putinem „skvělý“ rozhovor. Jediné „vítězství“, které ale Trump získal, je měsíční zastavení útoků na kritickou infrastrukturu, což je pro Ukrajince spíš smutná zpráva. O žádný trumf totiž nejde. Ačkoli jsou tyto ataky zvlášť pro ukrajinskou energetiku ničivé, pořádnou neplechu dělají i v Rusku. K útokům na ruské rafinerie pomocí dronů docházelo s takřka každodenní pravidelností, navíc pěkně daleko od hranic s Ukrajinou, takže ukončení energetického teroru pomůže v tomto případě vydatně ruské straně (která mimochodem na Ukrajinu dál útočí, jako by se nic nedělo).
Co dál prezident Trump získal? Kromě chvástavého statusu na sociální síti Truth social, kde už tradičně vynesl do nebes své schopnosti mírotvůrce, vůbec nic. Je to jako pokaždé, když Trump něco dělá – čeří se voda, kruhy po ní létají, ale vlastně se jinak vůbec nic neděje, a když, tak se věci spíš mění k horšímu. Možná Trump svým posledním čeřením vody vyplaší některé ryby, ale nejen, že nezastaví samotný rybolov, ale ani nijak nezmění poměry v rybníce.
Vítězem úterního telefonátu je jednoznačně ruská strana.
Od Evropy se snad reakce už ani očekávat nedá, ta v posledních letech naplno projevuje svou absolutní politickou i silovou impotenci. Evropané jsou mistři dobře znějících slov, které se ale málokdy mění v činy. Nejspíš se zase sejdeme, udělá se pár fotek pro média a zazní pár odhodlaných prohlášení, jak s Ukrajinou budeme dál v dobrém i ve zlém, ale reálnou pomoc zase nikde na bojišti neuvidíme.
A Američané pod Trumpem na Ukrajinu kašlou úplně, podle všeho dávají ruce pryč od všech větších problémů mezinárodní úrovně. Až to trochu působí, jako by zaoceánští bojovníci za svobodu a demokracii, ke kterým jsme všichni dlouhá léta vzhlíželi, raději dělali cokoli jiného, než to, co se jeví jako správné. Což je pro mnoho lidi skličující. Není to ovšem důvod zbytečně klesat na mysli. V minulosti už se USA podobné kousky povedly. Opakovaně.
Měli bychom tak spíš doufat, že i přes negativně vypadající situaci stále platí slavný citát britského státníka Winstona Churchilla: „Můžeme vždy počítat s tím, že Američané udělají správnou věc, poté co vyzkoušejí všechno ostatní.“
Zdroj: citaty.net