Dnes slovo rytířství evokuje staromódní úctu mužů k ženám, čest, spravedlnost a statečnost. První rytíři však vůbec kladné postavy nebyly. Vznik rytířského kodexu byl nutnost, která měla ochránit slabé před silnými.
Středověk s jistotou považujme za dobu, kdy bylo násilí takřka na denním pořádku. Jednalo se o běžný způsob, jak se domoci v podstatě čehokoliv. Mnoho lidí přicházelo o život právě v důsledku všeobecného násilí.
Rytíř – jen dobře vyzbrojený žoldák – vraždící a plenící
V polovině 11. století nebyl rytíř nijak zvlášť čestnou postavou. Rytíři byli těžce vyzbrojeni muži se sklony k násilí.
Rytířstvo – hordy těžce obrněných jízdních bojovníků z elitního prostředí – se začalo formovat přibližně v době normanského dobytí Anglie v roce 1066. Samotný název rytíř pochází z latinského caballarius, což znamená jezdec. Tito válečníci byli odměňováni půdou nebo povolením plenit vesnice, v nichž bojovali, drancovat, znásilňovat a vypalovat.
„V raném středověku se církevní koncily modlily, aby se zbavily rytířů,“ říká Johh Wollock, historik a specialista na raný středověk. „V průběhu 12. století vyvstala silná potřeba dostat rytířstvo pod kontrolu. Nejchytřejší bylo poskytnout ozbrojeným mužům profesní a morální kodex, aby se mohli stát váženými, uctívanými a důvěryhodnými.„
Nikdy neexistovala pevná shoda na tom, co znamená být dobrým rytířem. Nejčastější hodnoty, které lze nalézt v pravidlech, se točily kolem praktických potřeb vojenské síly: statečnosti v boji a věrnosti svému pánovi a družiníkům.
„Představte si, že máte skupinu mužů, kteří jsou velmi náchylní k násilí a těžce ozbrojeni,“ Johh Wollock „Musíte najít inteligentní způsob, jak je přimět, aby spolu vycházeli a nepoužívali hrubou sílu proti civilnímu obyvatelstvu. „
Význam rytířství v středověké literatuře
Wollock ale tvrdí, že rytířství nevychovávalo mladé muže nejen k disciplíně na bitevních polích, ale snažilo se vštípit jim i pevné morální a etické maximy. Dobrým výchovným prostředkem byla dobová literatura – některé z děl byly psány výslovně pro mladé šlechtice, kteří se připravovali na rytířství. Rytíři byli představováni jako zbožní, velkorysí a milosrdní.
„Chcete-li být velkým rytířem, měli byste brát ohledy na civilisty, především na ženy,“ říká Wollock. „Největší rytíři jsou inspirováni láskou k dámě. Věrnost, galantnost a dobré mravy by měly být samozřejmostí.“
Těžko ovšem říct, jak velký dojem tyto příběhy, které zpravidla nepsali sami rytíři, ale duchovní nebo básníci, na mladé válečníky udělaly. Richard Kaeuper, historik z univerzity v Rochesteru a autor několika knih o středověkém rytířství, tvrdí, že ačkoli se rytíři obecně považovali za čestné a zbožné, nemuseli se nutně řídit pravidly nalezenými v učených knihách.
Kaeuper ukazuje to na příkladu čtvrté křížové výpravy, kterou v roce 1202 svolal papež Inocenc III. s cílem dobýt Jeruzalém od jeho muslimských okupantů. Místo bitvy s muslimy rytíři nakonec vyplenili velké křesťanské město Konstantinopol. Papežovi se to sice nelíbilo, ale co měl dělat? Mohl snad exkomunikovat či jinak potrestat celou svou křižáckou armádu?
Kodex pouze pro urozenou třídu
Na druhou stranu, jak říká Wollock, rytířská kultura povzbuzovala rytíře, aby si vytvořili vlastní pravidla čestného chování a nespoléhali pouze na církevní autority. I když se ale rytíři řídili svým kodexem, představy o cti a všeobecně dobrém konání se zaměřovaly především na chování k šlechtické vrstvě, k níž patřili. Chudé a lidi jiného náboženství, např. muslimy, příliš nezohledňovali.
„Uměli dobře mluvit s dámami, byli galantní, bránili je,“ říká Wollock. „Obyčejné ženy, pastýřky, pradleny, lazebnice… byly prostě spíše jen pro zábavu. Jen málo středověkých textů popisujících rytířství varovalo před vypalováním či drancováním měst nebo znásilňováním obyčejných žen. Tento styl válčení byl běžný ještě během stoleté války ve 14. a 15. století, kdy proti sobě bojovaly Anglie a Francie.
Naše současné chápání rytířství jako kodexu správného mužského chování, zejména ve vztahu k ženám, má se skutečnými rytíři ve středověku jen málo společného. Spíše je to tak, že evropští novoromantici na konci 19. století si toto slovo přizpůsobili a značně jej deformovali. Pokud jde o skutečné středověké rytíře, těžko říci, do jaké míry morální kodex tlumil jejich agresivitu a určoval chování k okolí.
Zdroj:
https://www.cram.com/essay/The-Importance-Of-Honor-In-The-Early/F3HQXMSZHMWW
https://www.history.com/news/chivalry-knights-middle-ages
https://brill.com/view/title/280