Hmotnost této gigantické plynné koule je dvaapůlkrát větší než hmotnost všech ostatních planet dohromady.
Do poloměru Jupitera by se vešlo 11,2 Země.
A i když se někde pod jeho obrovskou plynnou atmosférou pravděpodobně nachází skalnaté jádro, vědci si nemohou být jisti, zda je pevné, nebo ne. Podle gravitačních měření by mohlo tvořit až 15 % hmotnosti Jupiteru.
Je známo, že Jupiter se smršťuje, a tím vzniká více tepla, než planeta přijímá od Slunce. Tím ohřívá obrovské množství měsíců, které kolem něj obíhají. Má také slabý systém prstenců, příliš tenký na to, aby byl vidět z Jupiteru. Ze Země je možné jeho prstence pozorovat jen těmi největšími dalekohledy a poprvé je spatřila sonda Voyager 1 v roce 1979.
Jak Jupiter ovlivňuje naši sluneční soustavu?
Jupiter hraje významnou roli v mnoha teoriích vzniku naší sluneční soustavy. Podle jedné z nich, známé jako hypotéza velkého obratu, se Jupiter zformoval ve vzdálenosti 3,5 AU (1 AU je vzdálenost Země-Slunce), a poté se ponořil dovnitř Slunce, až dosáhl 1,5 AU, poté obrátil směr a opět se vzdálil a zastavil se v současné vzdálenosti 5,2 AU. Jak píše hrvwiki.com, dvakrát přeletěl pás asteroidů, rozptýlil horniny do všech směrů. Mohl také způsobit, že kamenné planety obíhající blíže ke Slunci narazily do povrchu hvězdy. To by vysvětlovalo otázky, jako například proč je Mars tak malý – přítomnost Jupitera omezila materiál dostupný pro jeho vznik – a proč neexistují žádné další velké planety obíhající v blízkosti Slunce, jak je to obvyklé v jiných slunečních soustavách.
Jupiter má dlouhodobý vliv na zbytek Sluneční soustavy. Po jeho dráze jej následuje celá flotila planetek a komet – bylo jich objeveno více než 2 000 – a díky jeho velké hmotnosti leží těžiště Jupiteru a Slunce nad jeho povrchem, což znamená, že se chovají téměř jako binární systém. Gravitační „studna“ téhle obří planety může zachytit komety a asteroidy směřující do vnitřní Sluneční soustavy a může částečně chránit vnitřní planety před bombardováním.
Podle jiné teorie Jupiter aktivně přitahuje malá tělesa z Kuiperova pásu.
„Dřevěná hvězda“, co se stala symbolem bohů
Ať už je to jakkoli, Jupiter zažívá 200krát více nárazů než Země. Jupiter, který je ze Země možné pozorovat i očima, představoval podle wikipedia.org pro Babyloňany boha Marduka a pro staré Řeky to byl Faethón. Římané ho přiřadili svému králi bohů, jehož jméno nese dodnes. Pro hinduistické astronomy to zase byl Brihaspati neboli Guru, což znamená „těžký“. V Asii byl Jupiter znám jako Dřevěná hvězda, což je název převzatý z čínské teorie pěti prvků.
V roce 1610 objevil Galileo čtyři největší Jupiterovy měsíce, známé jako Galileovy měsíce. Bylo to poprvé, kdy se podařilo zpozorovat měsíce kolem jiné planety.
Od té doby lidstvo zkoumá planetu pomocí observatoří a kosmických sond, počínaje průletem sondy Pioneer 10 v roce 1973. Mnoho misí do vnější sluneční soustavy využilo gravitaci Jupiteru jako prak ke korekci svého kurzu nebo k získání rychlosti. Prvním plavidlem, které obletělo planetu, byla v roce 1995 sonda s příhodným názvem Galileo.