Francois L’Olonnais měl jen dvě lásky. První byla záliba ve shromažďování velkého množství pokladů a druhá působení té nejhorší bolesti.
Ti, co ho znali, by prý raději zemřeli, než aby se dostali do rukou jednoho z nejobávanějších pirátů, který se kdy plavil pod černou vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty, známou v anglosaském světě jako Jolly Roger. Krutý Francois L’olonnais ale nakonec skončil nejhůř, jak mohl.
François L’Olonnais měl během svého života jen dvě lásky. První byla záliba ve shromažďování velkého množství pokladů a druhá působení té nejhorší bolesti těm, kteří mu stáli v cestě. Jeho nenávist ke Španělům byla legendární a byl známý jako obzvláště krvelačný a nelítostný pirát. Jeho divoký život měl i divoký konec: údajně ho zabili a snědli kanibalové kdesi v Dariénském zálivu.
Narodil se ve Francii kolem roku 1635. V mládí ho prodali pánovi, který ho odvezl do Karibiku. V letech 1650-1660 proto žil jako sluha na ostrově Martinik. L’Olonnais díky tomu získal dostatek zkušenosti a sebevědomí pro všechny následující úspěchy ve své „kariéře“. V roce 1660 se připojil ke korzárům sídlícím na Saint-Domingue a projevil veškerý svůj talent. Od prvního setkání s piráty až do konce svého života se pak zabýval už jen loupežemi a zabíjením Španělů.
Španělé raději umírali, než by mu padli do rukou
Už při svých prvních plavbách Francois L’Olonnais ukázal, že nemá žádné slitování. On a jeho pirátští kolegové dokázali zadržet mnoho lodí naložených zbožím ze španělské Západní Indie a španělského Mohanu, což mu vyneslo velké bohatství a kořist a změnilo ho to ve známou postavu ve velké části severního Atlantiku. Španělé prý raději dávali přednost smrti před myšlenkou, že by se mu vzdali, což mu vyneslo obdiv guvernéra Tortugy, karibského ostrova u severozápadního pobřeží Haiti, který byl známým pirátským útočištěm.
Guvernér Tortugy dal L’Olonnaisovi malou loď, aby jí velel. Vyplenil s ní mnoho lodí a všechny na nich zabil. L’Ollonais byl také jedním z prvních bukanýrů, kteří organizovali pozemní útoky.
V roce 1663 jeho loď ztroskotala na poloostrově Yucatán. Celá posádka ztroskotání přežila, ale přeživší povraždili místní španělští vojáci. Pouze L’Olonnais přežil. Díky své vychytralosti. Přikryl se mrtvými společníky, potřel se jejich krví a předstíral, že je mrtvý. Když stráže odešly, převlékl se za Španěla. Vydal se do Campeche, kde Španělé oslavovali jeho smrt. Přesvědčil tam hrstku zotročených Francouzů, aby mu pomohli utéct: společně se pak na ukradených kánoiích dostali zpět do Tortugy.
Proč Francois L’Olonnais ze srdce nenáviděl Španěly
Když se místní guvernér dozvěděl, že je L’Ollonais stále naživu a na útěku, vyslal posádku lovců pirátů s jasným rozkazem – nevracejte se, dokud nebudou všichni piráti mrtví, kromě Francoise – toho měli zajmout živého, aby ho guvernér mohl později umučit k smrti.
Ovšem mazaný L’Olonnais na lovce pirátů přišel. Uprostřed noci k nim dopádloval na kánoích, a pak sťal všechny muže na palubě až na jednoho – toho poslal domů, aby guvernérovi doručil psaný vzkaz, který zněl: „Od nynějška už nikdy nedám žádnému Španělovi pokoj a pevně doufám, že na tobě vykonám stejný trest, jaký jsem vykonal na těch, které jsi na mě poslal.“
Pak se Francois L’Olonnais vrátil do Tortugy a v září 1667 s malou flotilou 8 lodí zaútočil na španělská města v okolí jezera Maracaibo. Mučil zajatce, aby mu prozradili, kde ukryli svůj poklad. Tento nájezd byl pro L’Olonnaise obrovským úspěchem, neboť se mu podařilo rozdělit mezi své muže přibližně 260 000 dukátů. Brzy je všechny utratil v krčmách a nevěstincích v Port Royal a Tortuze.
Expert na porcování lidí a vymačkávání očí
Pak se zase vrátil k pirátství a byl snad ještě brutálnější než dřív. Stal se z něj mistr v porcování lidí kousek po kousku. Také prý dokázal zajatce držet dlouho naživu, když je upaloval ohněm. Proslul mimo jiné praktikou, při které se uváže kolem hlavy provaz a pak se utáhne tak, že týranému oči vylezou z hlavy, jako by je zevnitř vymáčkl.
V roce 1667 připravil L’Ollonais další velký nájezd a za tímto účelem shromáždil více než 700 korzárů, kteří se vydali do Karibiku. Snadno se zmocnili přístavu Puerto Cabellos a v plánu už měli další město San Pedro. Cestou tam je ale přepadli Španělé a Francois L’Olonnais jen se štěstím unikl smrti. Byl frustrovaný. Vzal nůž a jednomu z nešťastníků, kteří přežili, vyřízl srdce. Ostatní vyděšení přeživší mu prozradili nejlepší cestu do San Pedra a on město se svou posádkou snadno dobyl.
Krutý konec krutého piráta
Problémem ale bylo, že dobytá města byla chudá. Mnoho zklamaných pirátů L’Olonnaise opustilo. Pokračoval s jedinou lodí. Myslel, že to bude stačit k dobytí Nikaraguy. Počátkem roku 1668 na cestě do tohoto města ztroskotala jeho poslední loď.
Piráti se rozhodli vydat do Darienského zálivu, ale nakonec je chytili Španělé. L’Olonnais se pokusil utéct, ale zajali ho indiáni, kteří byli na španělské straně. Jeho život skončil tak, jak si tenhle pirát zasloužil. Rozsekali ho na kusy a spálili. Podle některých legend ho snědli kanibalové.
Zdroj:
thehistoryjunkie.com, thoughtco.com, badassoftheweek.com