Tuvalu, čtvrtý nejmenší stát na světě, je tvořen devíti ostrovy. Žije na nich pouhých 11 000 obyvatel, většina na největším ostrově Fongafale. Celková rozloha Tuvalu představuje necelých 26 km².
Již dva z devíti tuvalských ostrovů jsou na pokraji zániku. Pohlcuje je stoupající hladina moře a pobřežní eroze. Většina ostrovů leží sotva tři metry nad hladinou moře a Fongafale měří v nejužším místě pouhých 20 metrů.
Ostrovy se pomalu propadají do oceánu
Během silných tropických bouří se na ostrov valí vlny z východu i západu. Místní obyvatelé říkají, že „moře pohlcuje zemi“ a obávají se, že jednou jejich domov zmizí úplně. Vědci předpovídají, že Tuvalu by se mohlo stát neobyvatelným v příštích 50 až 100 letech.
„Počasí se mění velmi rychle, ze dne na den, z hodiny na hodinu,“ říká pro theguardian.com paní Setaniová, padesátiletá rybářka, která na Tuvalu strávila celý život.
„Dozvídám se, že věci, které se dějí, jsou důsledkem působení člověka, zejména z jiných zemí. Jsem z toho smutná. Ale chápu, že ostatní země dělají to, co je pro jejich lidi nejlepší. Já jsem z malé země. Jediné, co chci, je, aby nás větší země respektovaly a myslely na naše životy,“ komentuje Setaniová závažnou situaci.
Půda i ryby jsou zde kontaminované
OSN klasifikuje Tuvalu jako rozvojovou zemi, chudou na zdroj a extrémně zranitelnou klimatickými změnami. Písčitá prosolená půda je obtížně obdělavatelná. Je možné zde v omezené míře pěstovat plodiny s vysokým množstvím škrobu, jako například taro a maniok. Ostatní potraviny se musí na ostrovy draze dovážet.
Stoupající hladina oceánu stále více kontaminuje půdu soli. Sladkovodní zdroje tu nejsou a Tuvalu je závislé na dešťové vodě. Její zásoby však ale většinou nestačí ani na zalévání malých úsporných zahrádek u rákosových chýší, ve kterých žije většina obyvatel.
Základní potravinou jsou pro místní ryby a další dary moře. Některé druhy mořských ryb však postihuje zvláštní druh otravy, tzv. ciguatera, píše server bezpecnostpotravin.cz. Korály produkuji jedovaté mikrořasy, kterými se ryby živí. Rybám toxiny nevadí, ale jejich maso je jedovaté.
Když tyto ryby zkonzumuje člověk, způsobí to okamžité a někdy i těžké onemocnění projevující se zvracením, horečkami a průjmy. V místní nemocnici bylo zřízeno specializované oddělení, kam přicházejí lidé s Ciguaterou. Každý týden se na Tuvalu objeví přibližně deset takto nemocných lidí. Počet případů otravy rybami začal stoupat před deseti lety; zhruba ve stejné době, kdy se počasí začalo skutečně zhoršovat. Mezi další nemoci související s klimatem patří chřipka, plísňová onemocnění, zánět spojivek a horečka dengue.
Vzdělaní a schopní z ostrova utíkají
Dalším problémem ostrova je omezená vzdělanost místního obyvatelstva. Vzdělávací a pracovní vyhlídky na ostrově jsou omezené. Většina mladých lidí, jejichž rodiny si to mohou dovolit, odjíždí studovat na Fidži, do Austrálie nebo na Nový Zéland. Zůstávají zde nekvalifikovaní a mnohdy negramotní obyvatelé.
Celkově život na ostrově má velmi pomalé tempo. Většina lidí se živí rybolovem, část pracuje ve státní správě nebo ve službách. Odpoledne většina obyvatel podřimuje v houpacích sítích. Na plážích zapalují ohně, aby si opekli ryby a zahnali komáry. Každodenní život je prosycen ospalou a pohodovou atmosférou.
Vláda vypracovala záchranný projekt, ale zatím na něj chybí finance
Místní městská rada má v plánu vybagrovat a rekultivovat půdu na jihu Fongafale, zvednout ostrov o 10 metrů nad úroveň moře a postavit obytné domy, píše britannica.com. Jedná se o projekt, který by stál 300 milionů USD (233 milionů liber). Bohužel finanční prostředky na něj jsou zatím v nedohlednu.
Existují i další možnosti, například vybudování plovoucího ostrova, nebo ochranného valu, který by zabránil stoupající hladině moře ostrovy pohltit.
Fidži nabídlo tuvalské vládě půdu, aby se mohlo všech 11 000 obyvatel přesunout o 1 200 km na jih. Evakuace ostrovů je až poslední možností, říká tuvalský premiér Enele Sopoaga. Snahou vlády je Tuvalu zachovat za každou cenu, informuje web timelesstuvalu.com. „Možná jednou Tuvalu zmizí. Z toho, co jsme měli, už toho zmizelo hodně. Myslím, že jednoho dne zmizíme i my,“ říkají rezignovaně místní.