William Marshal je jednou z nejpozoruhodnějších postav středověku. Byl příkladem rytířských cností a každým svým činem dokazoval, že věrnost a statečnost je vlastností velkých mužů.
William Marshal se narodil kolem roku 1147 n. l. jako čtvrtý syn nižšího šlechtice Johna FitzGilberta, vazala krále Štěpána. John FitzGilbert ale nebyl příliš dobrým služebníkem svého pána. Zradil ho a přísahal věrnost své sestřenici a králově soupeřce o anglický trůn, Matyldě. Král Štěpán se ale s neposlušností svého poddaného nesmířil a vytáhl na něj s vojskem. Oblehl Johnovo sídlo a John se dostal do úzkých. Král se ovšem zachoval velkoryse. Nabídl neposlušnému vzbouřenci příměří výměnou za jeho syna. John souhlasil.
První zradu v životě William zažil už jako dítě
Král si myslel, že když bude držet v zajetí mladého Wiliama, zajistí si poslušnost svého vazala. To se ovšem přepočítal. Vzpurný John svému králi vzkázal, ať si s jeho synem dělá, co chce. „Mám stále kladivo a kovadlinu, s jejichž pomocí můžu ukovat další a lepší syny,“ zněl drzý vzkaz králi. Naštěstí pro mladého chlapce jej král nezabil. Vilém zůstal vězněm ještě po mnoho měsíců, až do konce občanské války.
Král byl milosrdný a moudrý muž. Williama poslal na výchovu do Normandie na panství svého komořího, Viléma de Tancarville. Volba padla na něj i proto, že byl bratrancem Williamovy matky. K Williamovi se zde chovali velmi dobře. Dopřáli mu vzdělání a vychovali z něj rytíře. V roce 1166 byl Vilém de Tancarville pasován. S rytířským titulem se vrátil se do Anglie a vstoupil do služeb svého strýce Patrika ze Salisbury.
William si získal přízeň vrtkavou přízeň
V roce 1168 dostal mladý rytíř svůj první úkol. Eleonora Akvitánská, manželka krále Jindřicha II., byla vyslána, aby se ujala vlády v hrabství Poitou. Do jejího nového domova s ní putovala čeleď a její osobní stráž, včetně Patrika ze Salisbury a Williama. Během cesty byla Eleaonořina družina přepadena Lusignany, rebely a loupežníky. Při krutém boji byl zabit Salisbury a Vilém zraněn a zajat. Královně se podařilo uprchnout. Z Vilémovy statečnosti byla královna okouzlena a rozhodla se za něj únoscům zaplatit tučné výkupné. William si statečným činem získal pozornost Jindřicha II. a ten ho jmenoval „učitelem rytířství“ a mentorem svého syna Jindřicha.
Ne všichni byli ovšem nadšeni, že se William těší přízni krále. Nepřátelé šířili pomluvy, že rytíř spí s manželkou svého pána. Přestože William tato obvinění radikálně odmítal, a dokonce požadoval zkoušku bojem, byl ze dvora odstraněn. Bez pána, kterému by sloužil, se stal bludným rytířem. Živil se tím, že objížděl Evropu a účastnil se turnajů. Byl jedním z nejlepších. Údajně porazil neuvěřitelných 500 rytířů.
Slavný rytířův návrat zpět na výsluní
V roce 1183 se mladý král Jindřich vzbouřil proti svému otci. Pro Williama opět nastala příležitost vrátit se ke dvoru. Rytíř čestně požádal Jindřicha II. o povolení, aby se mohl připojit k jeho synovi. Král mu překvapivě souhlas udělil. Možná Jindřich doufal, že William využije svého vlivu k zastavení vzpoury. Nebylo však potřeba. Mladý Jindřich ještě téhož roku tragicky zemřel na prudkou infekci.
Král vzal Williama na milost a jmenoval ho svým rádcem. Kromě toho zařídil rytířovi svatbu s Isabel de Clare, bohatou dědičkou velkých pozemků v jižním Walesu a Irsku. Díky sňatku se William stal hrabětem z Pembroke a jedním z nejbohatších a nejmocnějších mužů v západní Evropě.
Další komplikace v královské rodině
Jindřich brzy čelil nové vzpouře, kterou vedl další z jeho synů, Richard. William stál samozřejmě na straně krále. V jedné z bitev došlo k dramatické situaci. Tváří v tvář se střetl otec se synem. Richard napadl Jindřicha a chystal se ho zabít. William probodl Richardova koně a Jindřicha odtáhl do bezpečí.
V roce 1189 Jindřich II. zemřel a novým anglickým králem se stal Richard. Richard věděl, že ho William mohl zabít, ale neudělal to. Richard si vážil Williamovy loajality, a protože chystal na křížovou výpravu, jmenoval ho jedním z mužů, kteří ho budou zastupovat v nepřítomnosti vládnout království.
Smrt Williama Marshala
Po Richardovi nastoupil na trůn jeho bratr Jan, za jehož vlády došlo k dalším nepokojům a vzpourám šlechty. William zůstal věrný svému králi a nepřipojil se k povstání. Nicméně ani William nesouhlasil s Janovou tvrdou politikou. Díky svým kritickým názorům byl považován za neutrálního a těšil se oblibě u dvora i mezi vzbouřenci. Když Jan v roce 1216 zemřel, stal se králem jeho devítiletý syn Jindřich a William byl jmenován jeho regentem. William zemřel v roce 1219 a byl pohřben v Temple Church v Londýně. Jeho hrob a jeho podobizna jsou zde k vidění dodnes.
Zdroj:
ancient-origins.net, worldhistory.org, mediavalwarfare.info