„Život je bolest, tak si ho užij, dokud můžeš.“ – Ernest Hemingway
Pro svět je Ernest Hemingway jedním z nejtalentovanějších spisovatelů, co žili ve 20. století. Málokdo ale ví, kolik bolesti si tento spisovatel prožil, než se z něj stala taková autorita. A jaké trápení prožíval, když vlastní brokovnicí ukončil svůj život.
Díky své osobnosti a machistickému chování se Ernest Hemingway stal hvězdou i mimo stránky novinových článků, povídek a románů. Za drsnou fasádou však Hemingway celý život skrýval boj s depresemi, alkoholismem a psychickými problémy, což nakonec nejspíš velkou měrou přispělo k jeho sebevraždě 2. července 1961.
Ernest Hemingway byl druhým dítětem Clarence „Eda“ Hemingwaye a jeho ženy Grace. Ed byl úspěšný lékař a Grace byla bývalá zpěvačka a učitelka hudby. Většinu dětství prožil v rodinném domě v Oak Parku ve státě Illinois a v domě v michiganských lesích, kde mu otec předával svou lásku k lovu a přírodě. S otcem neměl Ernest nejlepší vztahy, Clarence byl navzdory svému klidnému zevnějšku pěkně násilnický a panovačný tyran.
Dětství v holčičích šatech
Ernest měl napjatý vztah i s matkou, která Hemingwaye v dětství převlékala za dívku. Hemingwayova třetí žena, novinářka Martha Gellhornová, později přičítala Hemingwayovy problémy se ženami, včetně nevěry, krutosti a opuštění, jeho vztahu s matkou Grace.
Podivné dětství a rodinné napětí se na talentovaném spisovateli podepsalo. K vnitřnímu napětí jistě přispěl telegram, který Ernestu Hemingwayovi přišel, když mu bylo pouhých 24 let. Jeho otec zemřel. Spáchal sebevraždu zastřelením. Někteří komentátoři spisovatelova života naznačují, že Hemingwayovy problémy – a deprese – začaly právě v tomto okamžiku.
Nenávist k manželce vyřešila milenka
A zatímco postupem času Hemingwayova spisovatelská pověst letěla až ke hvězdám, stejně rostlo i jeho vnitřní napětí a nespokojenost. Koncem padesátých let už měl Hemingway s ovládáním svého chování vážné problémy.
Jeho emoce ovládal vztek. Na jednom večírku ve Španělsku se kvůli drobným nepříjemnostem obořil na svou ženu Mary a srovnával ji se svou matkou, která podle něj dohnala jeho otce k sebevraždě. Během pobytu ve Španělsku ho navíc zaujala devatenáctiletá novinářka, která s ním přišla udělat rozhovor. Pozval ji na svou party, a pak ji najal jako sekretářku. Manželce Mary tohle poblouznění mladší ženou nevadilo, protože to Hamingwaye činilo lépe ovladatelným.
Ernest Hemingway a jeho problémy
Přišlo období, ve kterém si Ernest Hamingway stěžoval na špatné sny a extrémní úzkost. A pak se dostavila paranoia. Myslel si, že přítel, který ho vezl na horském průsmyku, se ho snaží zničit. Pak si zase představoval, že je chudý, a když Mary nechala telefonicky dosvědčit výši jeho bankovního zůstatku, Hemingway věřil, že muž z banky před nimi „něco tají“. Úzkostlivě ho pronásledovala myšlenka, že ho sleduje FBI. Když šel na kliniku Mayo, aby zhodnotil svůj zdravotní stav, upozornil lékaře, že mladý stážista je „federál“. Jiný lékař s ním mluvil a do jeho karty napsal diagnózu: „schizofrenie“.
Několik let před sebevraždou málem zahynul při dvou samostatných leteckých nehodách během dvou dnů, při nichž mu praskla játra, slezina a ledviny, vymkl si několik končetin, vykloubil rameno, rozdrtil obratle, na většině těla mu nehoda zanechala popáleniny prvního stupně a praskla mu lebka, což mu způsobilo otřes mozku (tento byl tak silný, že mu mozková tekutina vytékala z ucha). Dlouho poté trpěl neustálými bolestmi, které řešil tím, že pil ještě více než obvykle.
Za život utrpěl otřesů mozku hned šest, pěkně vážných, a v podstatě neléčených (dva z nich během několika let po sobě). Zůstaly mu po nich bolesti hlavy, duševní mlhavost, zvonění v uších a velmi pravděpodobně i traumatické poškození mozku.
Představit si proto, jaké utrpení Ernest Hemingway zažíval na sklonku života, je téměř nemožné. Trpěl duševně a pravděpodobně i tělesně. Během života navíc prodělal malárii, úplavici, rakovinu kůže, vysoký krevní tlak a vysoký cholesterol a všechny tyto neduhy si na jeho zdraví vybraly svou daň.
Kromě toho Hemingway také trpěl neléčenou hemochromatózou, při níž dochází k přetížení krve železem, což způsobuje bolestivé poškození kloubů a orgánů, cirhózu jater, srdeční choroby, cukrovku a deprese. (Hemochromatóza se vyskytuje v rodinách, což může částečně vysvětlovat, proč se u spisovatelova rodu vyskytovala sebevražda).
Poslední dny velkého muže
Většinu svých dní v posledních sedmi měsících svého života strávil Ernest Hemingway léčbou depresí na klinice Mayo. Zkoušel se tam „spravit“ během dvou samostatných pobytů v zimě a na jaře 1960 a 1961. Trpěl bludy, depresemi, paranoiou a sebevražednými sklony.
Koncem června primář psychiatrie na Mayo došel k závěru, že Hemingway se „zotavil z depresí natolik, že to opravňuje“ jeho propuštění. O necelý týden později se Hemingway naklonil nad brokovnici, sevřel kov v ústech a vystřelil z obou hlavní. Zemřel okamžitě.
Jeho čtvrtá manželka Mary k tomu uvedla, že se zabil nešťastnou náhodou při čištění své dvouhlavňové brokovnice ráže 12. Jak moc je to pravděpodobné, necháváme na posouzení čtenáře.
Pravdou ale je, že sebevražda se v Hemingwayově rodině objevuje opravdu často.
Sebevražda jako rodinné stigma
V roce 1966 spáchala sebevraždu i jeho sestra Ursula. Po dlouhém boji s rakovinou a depresemi se předávkovala léky.
V roce 1982 se zase zastřelil Hemingwayův nejmladší bratr Leicester. Byl to ten bratr, který objevil tělo Hemingwayova mrtvého otce.
A aby toho nebylo málo, v roce 1996 nalezli jeho vnučku Margaux Hemingwayová mrtvou. Co se jí stalo? Předávkovala se fenobarbitalem…
Zdroj:
mspmag.com, ranker.com, biography.com, pbs.org