Významní muži ze CIA se rozhodli udělat z kočky domácí tajného agenta, superšpiona s nadlidskými schopnostmi. Bohužel si neuvědomili fakt, který je znám průběrnému žákovi základní školy. Kočka se vycvičit nedá. Projekt skončil nejen nezdarem, ale i obrovskou ostudou.
Za studené války se zpravodajské služby předháněly v různých bizarních plánech, jak přelstít protistranu, a co nejefektivněji se dostat k tajným informacím. Využití kočky k odposlouchávání soukromých rozhovorů v Kremlu patřilo k těm nejšílenějším. Kočka měla být vybavena rádiovými vysílači a mikrofony a poslouchat tajné rozhovory z okenních parapetů, laviček v parku a dalších míst, kde by byla přítomnost člověka podezřelá.
CIA chtěla vytvořit kočičího kyborga za deset milionů dolarů
Možná byli pánové ze CIA náruživými milovníky bondovek, ale zcela jistě z nich doma nikdo neměl kočku. Jinak by totiž věděl, že se jedná o předem prohranou bitvu. Megalomanský projekt stál neuvěřitelných deset milionů dolarů, které vláda investovala do vývoje implantátů, operací a výcviku kočky.
Prvně bylo potřeba vyvinout drobné implantáty, které půjdou kočce schovat pod kůži. Podrobnosti o tomto kočičím katastrofálně drahém programu vyšly najevo v knize Victora Marchettiho, důstojníka CIA v době studené války. Ve své knize The Rope-Dancer Langley Marchetti napsal: „Kočku rozřízli, dali do ní baterie, napojili ji, Ocas sloužil jako anténa. Vytvořili obludu.„
Implantáty byly připravené, stačilo vycvičit kočku
Započal výcvik samotné kočky. Vybrali zdravé, mladé, inteligentní zvíře, jedince s dobrými genetickými předpoklady. Stále to byla ale jen kočka. Poslouchat odmítala a dělala si, co se jí zlíbilo. Během výcviku se dokonce zatoulala, protože dostala hlad. Aby specialisté z CIA zlomili kočičí neposlušnost, implantovali do zvířete ještě více drátů. Jak přesně měla další elektronizace přimět kočku k větší spolupráci, zůstává otázkou, na kterou může odpovědět pouze CIA. Marchetti ve své knize k tomuto počinu poznamenal: „Nemohli pochopit, že když kočka dostane hlad, zkrátka odejde a začne si shánět potravu. Kočka není pes, řídí se především svými instinkty. Člověk, sebevýše postavený v mocné organizaci CIA, pro ni autoritou nikdy nebude.“
V průběhu hodinového chirurgického zákroku kočce do ušního kanálku vložili mikrofon, na spodinu lebeční umístili rádiový vysílač, pod kůží táhli drát až k ocasu, který zesiloval signál pro přenos zaznamenaných rozhovorů.
Katastrofální fiasko začalo při prvním živém pokusu. Agenti vysadili kočku v parku a plánovali, že bude poslouchat rozhovor dvou mužů na lavičce. Tajní agenti seděli v neoznačeném sledovacím voze nedaleko. Jakmile kočku vytáhli z dodávky a usadili na správné místo, rozběhla se zpátky k ambasádě a vyběhla na silnici, kde ji srazil taxík. Kočku za deset milionů dolarů přejel taxík.
Druhá varianta je, že kočka dostala padáka, a armáda se vrátila k dronům
Podle Roberta Wallace, bývalého ředitele Úřadu technické služby CIA, akustická koka nezemřela pod koly taxíku, jak popisuje Marchettiho kniha; místo toho byla po několika neúspěšných testech skutečně vyhozena. Podle Wallaceových slov projekt skončil proto, že kočky je příliš obtížné vycvičit. Vybavení bylo z těla zvířete údajně vyjmuto a kočka prožila dlouhý a spokojený život v civilu mimo službu pro CIA.
Operace Acoustic Kitty selhala na celé čáře. CIA zjistila, že mnohem lepší než savci by pro účely špionáže měl být hmyz. Je menší a levnější. Začaly pokusy o vytvoření mikrodronů, které se inspirovaly kolibříky, motýli a létajícími brouky a dalšími drobnými třepotajícími se tvory. Drony musejí být dostatečně malé a lehké, aby mohly létat, a dostatečně velké, aby unesly kameru a zdroj energie.
Zdroj:
https://allthatsinteresting.com/acoustic-kitty
https://medium.com/the-vintage-space/project-acoustic-kitty-the-cias-real-life-spy-cats-33a7be8e7c6a
https://www.iflscience.com/editors-blog/the-cia-tried-to-use-cyborg-cats-to-spy-on-the-soviets
The Rope-Dancer. New York: Grosset & Dunlap (1971)