Egyptologům se povedl fantastický objev. Nalezli 3 500 let starý papyrus, který přinesl vzácný pohled na egyptské mumifikační techniky. Starověký lékařský text podrobně popisuje dosud neznámý balzamovací postup a odhaluje, jak se obličej mrtvého ovíjel obvazy napuštěnými rostlinnými silicemi.
Staří Egypťané věřili, že fyzická podoba je součástí lidské duše. Egyptská kultura a smýšlení se orientovala více na posmrtný život, než na ten pozemský. Zachování fyzického těla považovali za nezbytné pro pokračování v dlouhé pouti nesmrtelností. Jejich balzamovačské umění dosahovalo téměř dokonalosti. Ani moderní vědě se dodnes nepodařilo některé jejich postupy dostatečně objasnit. Balzamovací techniky byly předmětem utajení a existuje jen velice málo egyptských dokumentů, které je podrobněji popisují. Většina toho, co víme o staroegyptském umění mumifikace, pochází z textů řeckého historika Hérodota z 5. století před naším letopočtem. Ten zaznamenal kroky, které staří Egypťané podnikali při přípravě a uchovávání mrtvol.
Jak mumifikace probíhala?
Nejdříve balzamovači mrtvému odebrali orgány – včetně mozku. Aby neporušili lebku, šedou kůru mozkovou vytáhli pomoci zahnutých háků nosem. Poté sterilizovali hrudní a břišní dutinu a následně tělo uložili do slané tekutiny obsahující směs uhličitanu sodného a hydrogenuhličitanu sodného. Tím odvedli tělesné tekutiny a zabránili rozkladu těla. Nakonec tělo zabalili do pruhů plátna a pohřbili buď v sarkofázích nebo u méně majetných Egypťanů do pouštního písku.
Papyrus Louvre-Carlsberg všem vyrazil dech
Jedním z mála autentických dokumentů, které se dochovaly, je 3500 let stará příručka z lékařského papyru. Zjevně jej psal vysoce erudovaný odborník, který měl jasný přehled o anatomii, chemii a botanice. Vědci z kodaňské univerzity jeho dílo přeložili a podrobili dalšímu zkoumání. Moderní věda získala cenné informace podrobnostech složitého procesu balzamování. Papyrus je unikátní v tom, že se velmi podrobným způsobem zaměřuje především na obličej zesnulého. Jedná se o nejstarší dosud objevenou dochovanou příručku o mumifikaci, která o více než tisíc let předběhla jediné dva další příklady balzamovacích textů.
Vzácné dílo je sepsané na šest metrů dlouhém svitku papyru a dostalo název Papyrus Louvre-Carlsberg. Jeho stáří egyptologové určili na 1450 př. n. l.. Jedná se soupis pokynů pro balzamovače, které je nutné při přípravě zesnulého na posmrtný život dodržet.
„Text, i když jej psal pravděpodobně lékař, nebyl určen lékařům. Jedná se spíše o příručku pro balzamovače, kteří pracovali v domech smrti. Velká část návodu se týká přípravy balzamovací látky a také obvazů, do kterých se mrtvá těla balila. Autor velmi podobně popisuje, jak zacházet s obličejem mrtvého. Získali jsme seznam ingrediencí balzamovací látky. Skládá se z rostlinných aromatických silic a pojiv, které se svaří do tekutiny. V té balzamovači pak namáčeli pruhy červené látky. Plátna přikládali na obličej mrtvého, aby ho uzavřelo do ochranného kokonu z vonných a antibakteriálních látek. Tento proces se opakoval ve čtyřdenních intervalech,“ píše egyptoložka Sofie Schiødtová, která papyrus přeložila.
Balzamování byl především rituál
Papyrus se ale nesoustřeďuje pouze na technický popis mumifikace. Pro Egypťany to byl také náboženský rituál s přesnými zákonitostmi. Jeho dodržení bylo stejně důležité jako fyzická konzervace těla. Čtyřdenní opakované procesy měly jasná pravidla. Jejich součástí byly také pohřební průvody.
V průběhu mumifikace se konaly rituální cesty, které oslavovaly postup obnovy tělesné integrity zesnulého. V průběhu balzamovacího období bylo učiněno neuvěřitelných 17 průvodů. Mezi čtyřdenními intervaly bylo tělo přikryto látkou a zabaleno do slámy napuštěné aromatickými látkami, které měly odehnat dotěrný hmyz a mrchožrouty. Ve velmi teplém egyptském klimatu bylo důležité, aby použité směsi působily i jako dezinfekce a tělo se nezačalo rozkládat.
Je neuvěřitelné, jakým způsobem si balzamovači dokázali s problémem tlejících tkáni poradit. Přírodními prostředky dokázali kůži konzervovat tak, že u některých tisíce let starých mumií se nalezly kusy kůže, které by byly v dnešní době vhodné k transplantaci.
Zdroj:
ancient-origins.net, livescience.com, mylearning.org