Narodil se jako otrok, ale nakonec to Bass Reeves dotáhl tak daleko, že lovil bělochy, kteří lynčovali černochy.
V roce 1838 – téměř sto let předtím, než byl veřejnosti představen termín Osamělý jezdec – se Bass Reeves narodil v otroctví v arkansaské domácnosti Williama S. Reevese. Málokdo ví, že právě tenhle muž je předobrazem osamělého lovce zločinců, díky kterému nakonec i vznikl stejnojmenný film s Johnnym Deppem v hlavní roli.
Příběh tohoto muže se začal psát ve chvíli, kdy mu v Texasu během občanské války William S. Reeves přikázal, aby doprovázel jeho syna George Reevese do boje za Konfederaci.
Bass se i díky tomu nakonec na přelomu 19. a 20. století stal legendou díky své zdatnosti při lovu zločinců v indiánském teritoriu. To ale trochu předbíháme…
Uprchlým otrokem v zemi bezpráví
Když Bass ještě sloužil Georgeovi, jednoho večera pod rouškou noci z jeho služeb uprchl do indiánského teritoria. Neví se přesně, co ho k tomu vedlo. Spekuluje se o rvačce mezi Bassem a Georgem kvůli hře v kartách, píše se ale také o tom, že Bass prostě možná jen vyslechl tolik řečí o vraždění černochů, že se prostě rozhodl svého pána opustit.
Prchl na indiánské území, které dnes známe jako americký stát Oklahoma. Tehdy šlo o oblast ovládanou pěti indiánskými kmeny – Čerokézi, Seminoly, Creeky, Čoktawy a Čikasawy – tedy kmeny, jež museli opustit své domovy v důsledku amerického zákona o stěhování indiánů z roku 1830.
Ačkoli se komunita spravovala prostřednictvím systému kmenových soudů, jurisdikce těchto soudů se ve skutečnosti vztahovala pouze na příslušníky pěti hlavních kmenů. To znamenalo, že každý, kdo nepatřil k výše zmíněným kmenům – od uprchlých otroků po drobné zločince – mohl být stíhán pouze na federální úrovni v rámci jeho hranic. Což se v praxi projevilo tak, že se rezervace stala útočištěm mnoha uprchlíků před zákonem. A právě na pozadí bezprávní divokého západu si Bass vydobyl svou ohromující pověst.
Přerod talentovaného Basse Reevese
Po příchodu do rezervace se Bass rychle zorientoval v místní krajině. Stejně rychle si osvojil zvyky kmenů Seminolů, Creeků a ostatních kmenů a dokonce se naučil mluvit jejich jazyky. To se mu později dost hodilo, když se po přijetí 13. dodatku v roce 1865, který zrušil otroctví, stal Bass formálně svobodným mužem. Když se tuhle dobrou zprávu dozvěděl, vrátil do Arkansasu, kde se oženil, věnoval se farmaření, a zplodil 11 dětí.
Reevesův život spokojeného farmáře ale netrval dlouho. Přesněji pouhých 10 let. Když se 10. května 1875 federální západní okresní soud přesunul do Fort Smith v Arkansasu, došlo k jmenování jistého Isaaca C. Parkera soudcem. Ten dostal za úkol vyčistit tuhle „džungli plnou zločinců“, která se stala z indiánské rezervace. A rychle se pustil do díla.
Parker spojil své síly s americkým maršálem Jamesem Faganem. Fagan s Parkerovým požehnáním najal 200 zástupců maršála, co měli uklidnil rostoucí chaos na celém Západě. Zástupci maršála měli za úkol zadržet nespočet zlodějů, vrahů a uprchlíků, kteří se roztahovali na rozsáhlém území o rozloze 75 000 čtverečních mil. Pro tuto pozici se vyhledávali schopní místní střelci a stopaři. Bass Reeves byl jedním z mála černochů, kteří byli přijati.
Bass Reeves se nakonec stal lovcem bělochů
Reeves, vysoký statný muž s bouřlivým vystupováním, se rychle osvědčil. Údajně zacházel s puškou ráže .44 Winchester tak šikovně, že dokázal zabít člověka vzádelného klidně i 400 metrů.
Za svou kariéru šerifa postavil před soud desítky psanců, z nichž mnozí byli běloši. Podle Arta T. Burtona, 70letého univerzitního administrátora a profesora historie ve výslužbě, který v roce 2006 napsal Reevesovu biografii „Black Gun, Silver Star“ (Černá zbraň, stříbrná hvězda), Reeves dokonce pronásledoval a zatýkal bělochy za lynčování a další zločiny z rasové nenávisti.
Zdroj:
Washington Post, historyextra.com, allthatsinteresting.com