Sexsomnie je nemoc známá také jako „sex ve spánku“. Jde o nepříjemnou poruchu, která může vážně ovlivnit vztahy a rodinné vazby.
Uznání se této poruše dostalo v roce 2003, kdy Colin Shapiro, výzkumník z Torontské univerzity, publikoval případovou studii zabývající se sexsomnií, jak uvádí stránky Americké akadamie spánkové medicíny. Časopis Sleep Journal toto téma rozvedl už v roce 2007 a podrobně popsal řadu sexuálních projevů spojených se spánkem.
Sexsomnie je tak nyní uznávána jako legitimní spánková porucha. To vyvrací mylnou představu, že jde pouze o výmluvu, kterou používají pachatelé sexuálních útoků. Sexsomnie je klasifikována jako parasomnie bez rychlých očních pohybů. Dochází k ní tehdy, když se člověk ocitne mezi spánkem a bděním a nevědomě se oddává sexuálním aktům.
Spící jedinci se přitom mohou pokoušet o sexuální aktivity s kýmkoli v okolí, což někdy vede k násilnému chování a zranění oběti. Ve spánku může docházet také k masturbaci, která přitom nesouvisí se sexuálním uspokojením.
Jedním z problémů pro osoby trpící sexsomnií je, že během svých epizod vypadají normálně a bděle, což vede k nedůvěře, když pak tito lidé tvrdí, že si nic nepamatují. Porucha tak má devastující účinky na vztahy a u partnerů vyvolává strach a úzkost. Nemocní se cítí neklidní a vyčerpaní, zatímco partneři se obávají, co se stane.
Ačkoli jsou záchvaty sexsomnie vzácné, jsou nesnesitelné kvůli strachu, který prožívají oběti i pachatelé. Život se sexsomnií může vést k depresi, úzkosti a sociální fobii, což ovlivňuje emocionální a fyzickou intimitu. Osoby trpící touto poruchou si jinak v bdělém stavu chovají normálně, vykonávají zodpovědná zaměstnání a vedou průměrný sexuální život. Porucha se projevuje výhradně během spánku.
Jde tedy o znepokojující poruchu, která ovlivňuje vztahy a logicky v lidech, kteří jí trpí, vyvolává strach a úzkost.