Poběžíte nonstop zamrzlými pláněmi kanadské Arktidy. Vše, co budete potřebovat, si musíte nést s sebou. V „plné polní“ absolvujete 160 km, otrlejší a vytrvalejší mohou zvolit trasu dlouhou 700 km. Obě cesty překračují hranici polárního kruhu. Závod na 160 km končí v osadě prvních národů Fort McPherson, zatímco delší závod na 700 km pokračuje až ke břehům Severního ledového oceánu v Tuktoyaktuku.
Co musíte mít s sebou?
K povinné výbavě, bez které vás na start nepustí, patří: bivakovací vak, vařič, GPS, píšťalka a jídlo na dva dny. Co ostatního si přibalíte na cestu, je zcela na vás. Musíte však počítat s tím, že ve extrémních podmínkách je každé kilo navíc obrovskou zátěží.
Poběžíte nádhernou, nedotčenou, ledovou divočinou. Sebou ale táhnete těžké sáně, ohrožují vás nízké mrazy a sněžná slepota. Mnoho hodin nenarazíte na živou duši. V případě problémů rychlou pomoc neočekávejte. Ztratit se v divočině může znamenat rychlou smrt.
Vlci a mráz
Noční teploty se v okolí polárního kruhu pohybují kolem mínus čtyřiceti stupňů Celsia. V roce 2010 musel být závod zrušen, protože zavládly extrémní mrazy. V mínus šedesáti je pobyt venku prakticky nemožný.
Dalším nebezpečím mohou být podle Radiožurnálu divoká zvířata, například smečky vlků. Na setkání s nimi vzpomíná Jan Francke, odvážný český triatlonista, který náročný závod absolvoval:
„Jdete deset hodin divočinou Yukonu a člověka nepotkáte. Spatřil jsem ale vlky a instinktivně jsem věděl, že se musím sbalit a pokračovat dál, takže mi dali novou energii.“
Jan Francke vyrazil na první závod i se svou ženou Petrou. V roce 2015 společně absolvovali 160 km.
„Řekli jsme si, že máme rádi dobrodružství, tak proč to nespojit se svatební cestou,“ vysvětlují po lince z kanadského Vancuveru ve studiu radia CBC.
Jan bohužel druhou číst závodu nedokončil
Petra se odpojila po první 160 km první části, kterou partneři absolvovali za necelé tři dny. „Pro Evropany je to něco nepředstavitelného. Ale nabízí se ideální možnost, jak poznat krajinu, není to ani tak o závodě, jde o také to, že přírodu vnímáte více, než když Yukon projedete autem nebo na kole,“ vysvětluje Petra.
Jan se vydal na druhou část závodu, ale bohužel ji nedokončil kvůli problémům s achilovkou, píší lidovky.cz. Přesto se mu podařilo urazit neuvěřitelných 512 km za osm dní.
„Všichni si myslí, že délka a doba trvání maratonu, ale není to tak. Fyzicky to je celkem únosné, nejhorší je zvládnout vše psychicky. Vemte si, že jste sám v divočině a kolem vás není ani noha. A navíc ten mráz: v noci spíte zachumlaní na karimatce v mínus padesáti stupních“, svěřil se po náročné cestě Petr.
22. února startuje další ročník, přihlášky jsou zatím otevřené, informují oficiální stránky závodu 6633ultra.com. Kdo by chtěl následovat statečnou dvojici má tedy poslední šanci se přihlásit.