K pochopení vzniku prvního písma možná pomůže práce osmi negramotů z Libérie.
Písmo bylo poprvé vynalezeno před více než 5 000 lety na Blízkém východě. Poté bylo znovuobjeveno v Číně a Střední Americe. Dnes na této technologii závisí téměř všechny lidské činnosti – od vzdělávání po politické systémy a počítačové kódy.
Navzdory jeho vlivu na každodenní život víme jen málo o tom, jak se písmo vyvíjelo ve svých prvopočátcích. Vzhledem k tomu, že míst vzniku je tak málo, jsou první stopy písma jen velmi kusé nebo zcela chybí.
Ve studii, která byla nedávno publikována v časopise Current Anthropology, tým vědců z Institutu Maxe Plancka pro vědu o historii lidstva v německé Jeně dokázal, že nově vzniklé písmo se rychle „komprimuje“ pro efektivnější čtení a psaní.
Aby dospěli k tomuto poznatku, zkoumali v Institutu africký systém psaní, který fascinuje vědce zabývající se písmem již od počátku 19. století.
Vodítko jménem písmo Vai
„Písmo Vai vytvořilo v Libérii z ničeho kolem roku 1834 osm zcela negramotných mužů, kteří psali inkoustem vyrobeným z rozdrcených bobulí,“ říká k tomu hlavní autor studie, doktor Piers Kelly, který nyní působí na University of New England v Austrálii. Jazyk Vai byl zcela nový a nikdy předtím ho nikdo nepoužíval.
Podle učitele písma Vai Leesora Shermana se písmo předávalo vždy neformálně od gramotného učitele k jedinému žákovi. Zůstává natolik úspěšné, že se dnes dokonce používá ke sdělování pandemických zdravotních zpráv.
„Vzhledem k izolovanosti písma Vai a způsobu, jakým se vyvíjelo až do dnešních dnů, jsme doufali, že by nám mohlo říci něco důležitého o tom, jak se písmo vyvíjí v krátkých časových úsecích,“ říká Kelly. „Existuje známá hypotéza, že se písmo vyvíjí od obrázků k abstraktním znakům. Ale v raném písmu se také vyskytuje spousta abstraktních tvarů písmen. My jsme naopak předpověděli, že znaky začnou jako relativně složité a pak se v průběhu nových generací pisatelů a čtenářů zjednoduší.“
Složité znaky jsou časem jednodušší
Tým zkoumal rukopisy v jazyce Vai z archivů v Libérii, Spojených státech a Evropě. Analýzou změn v jeho 200 slabičných písmenech rok po roce sledovali celou evoluční historii písma od roku 1834. Pomocí výpočetních nástrojů pro měření vizuální složitosti zjistili, že písmena se s každým dalším rokem skutečně vizuálně zjednodušovala.
„Původní vynálezci byli inspirováni sny, aby navrhli jednotlivé znaky pro každou slabiku svého jazyka. Jeden představuje těhotnou ženu, jiný spoutaného otroka, další jsou převzaty z tradičních znaků. Když byly tyto znaky aplikovány na psaní mluvených slabik a poté naučeny novým lidem, staly se jednoduššími, systematičtějšími a navzájem podobnějšími,“ říká Kelly.
„Vizuální složitost je užitečná, pokud vytváříte nový systém psaní. Vytváříte více záchytných bodů a větší kontrasty mezi znaky, což pomáhá negramotným žákům. Později tato složitost překáží efektivnímu čtení a reprodukci, takže postupně zaniká,“ říká Kelly.
Jinde v západní Africe negramotní vynálezci zpětně vytvořili písmo pro jazyky, kterými se mluví v Mali a Kamerunu, zatímco v Nigérii a Senegalu se nové systémy písma ještě stále vymýšlejí. „Domorodá africká písma zůstávají rozsáhlou, nevyužitou zásobárnou sémiotických a symbolických informací. Zbývá položit mnoho otázek,“ uvedl v reakci na studii nigerijský filozof Henry Ibekwe.
Zdroj: