Při pohledu na válku by člověk řekl, že neponechá člověka beze změny. U kapitána Adriana Carton de Wiarta, muže, jenž se účastnil tří významných válek, zanechala válka nesmazatelnou stopu. Postřelili ho do obličeje, hlavy, břicha, kotníku, nohy, boku a ucha. Kvůli zraněním přišel o zrak na jednom oku a o levou ruku.
Adrian Carton de Wiart měl k válce zvláštní vztah. Navzdory svým postižením se stále vracel na bojiště, ze kterého si přivážel další jizvy a zlomeniny. Jeho odolnost byla naprosto udivující, neboť nejenže přežil šest desetiletí válek, ale také dvě letecké havárie, pobyt v italském válečném zajetí a zlomenou páteř.
Do armády se dostal jako nezletilý
Carton de Wiartov začal vojenskou kariéru jako vojín v britské armádě v roce 1899 během búrské války. Protože byl tehdy nezletilý, nebyl britským občanem (narodil se v Bruselu) a neměl souhlas svého otce, předstíral, že je mu pětadvacet a přihlásil se pod pseudonymem.
Jeho první střet s válkou přišel brzy, když ho postřelili do břicha a třísel, což mu vysloužilo lístek zpátky do Anglie. Poranil si také oko. „Vrátím se bez slávy, mé nálady padají s každým kilometrem cesty,“ napsal později ve své autobiografii, „Nemyslím si, že by bylo možné zažít nudnější válku.“
Řezání ruky? Zábava, tvrdil de Wiart
Navzdory stále ještě zavázanému oku se Carton de Wiart vrátil zpět do akce, tentokrát do Ypern. Během druhé bitvy o Ypern schytal střelu do levé ruky, čímž si vysloužil zlomeninu dvou prstů. Když mu v nemocnici lékař odmítl postižené prsty amputovat, Carton de Wiart si je sám utrhl. Později téhož roku mu nakonec ruka chirurgicky odstranili celou. Tento zážitek popsal jako „zábavu“, která nebyla „náročnější než vyrážení zubu.“
Po rekonvalescenci Carton de Wiart znovu přesvědčil lékařskou radu, že je způsobilý k boji. V roce 1916 díky tomu převzal velení 8. praporu Gloucestershireského pluku. Během bitvy na Sommě byl postřelen do lebky, ale střela nepoškodila žádnou kritickou část mozku. „Jediným následkem tohoto zranění bylo, že při každém mrknutí mi na temeni hlavy šimralo,“ napsal. Jakmile se zotavil, vrátil zpět se na frontu, aby ho znovu postřelili – tentokrát do kotníku a následně nohy a ucha.
Za své výjimečné bojové úsilí Carton de Wiart obdržel Viktoriin kříž, nejvyšší vyznamenání za odvahu v boji, které může být uděleno britským vojenským silám. Dostal ho v roce 1916. „Projevil nápadnou odvahu, klid a odhodlání při proražení útoku, čímž zabránil vážnému nezdaru. Poté, co se ostatní velitelé praporů stali obětí, ovládl i jejich jednotky a často se vystavoval hroznému dělostřeleckému ohni nepřítele. Jeho energie a odvaha byly pro nás všechny inspirací,“ stálo u jeho ocenění.
Útěk z vězení dva roky po šedesátce
V roce 1941, během britské vojenské mise v Jugoslávii, sestřelili jeho letadlo nad Středozemním mořem. Muselo nouzově přistálo asi míli od břehu. Cartona de Wiarta havárie z letadla vyhodila v bezvědomí, probudila ho až studená voda, do které spadl. Navzdory mrazivým vodám a absenci jedné ruky pomohl mnoha spolubojovníkům doplavat na břeh, kde na ně ale čekali italští vojáci. De Wiart tak se svým oddílem skončil jako válečný zajatec v zámku Vincigliata. Tam zorganizoval odvážný pokus o útěk, který zahrnoval sedm měsíců kopání tunelů. Carton de Wiart pak unikal po osm dní v přestrojení za italského sedláka. To mu bylo 62 let, téměř nemluvil italsky, měl jeden prázdný rukáv a několik zranění a jizev.
Carton de Wiart odešel do výslužby v roce 1947 s čestnou hodností generálporučíka. Byl označován za nejvíce bojem znetvořeného vojáka v historii Britské armády. Švédská heavy metalová kapela Sabaton vydala na jeho počest píseň nazvanou „Nesmrtelný voják“.
Zdroj:
therake.com, BBC, bloomsbury.com