Příběh vojína Wojtka, který nasazoval život za svou vlast na bojišti druhé světové války, by nebyl nijak výjimečný, kdyby se nejednalo o šest set kilo těžkého medvěda. Jak se mohlo stát, že divokou šelmu pustili do první linie a dokonce mu přidělili hodnost?
Příběh zvířecího hrdiny se začal psát v roce 1942. Skupina Poláků se za různé, většinou politické prohřešky, octla v sovětském gulagu na Sibiři. Měli ale štěstí, protože díky politické dohodě se jim podařilo uniknout jisté smrti v komunistickém pracovním táboře. „Spojenci se v roce 1942 sešli a uzavřeli se Stalinem dohodu, podle níž mohli Poláky propustit, aby se připojili ke spojeneckým jednotkám,“ vysvětluje situaci Aileen Orr, autorka knihy Medvěd Wojtek: polský válečný hrdina
Vyčerpaní, ale šťastní muži, při transportu na Blízký východ našli mládě medvěda hnědého, které přišlo o matku, a rozhodli se je vzít s sebou. Roztomilé medvídě pojmenovali Wojtek. Z Alexandrie s nimi putovalo do Itálie, kde se měli v roce 1944 zúčastnit bitvy o Monte Cassino.
Wojtek se stal miláčkem jednotky
Vojáci se o medvídě starali jako o malé dítě. Do láhve od vodky mu nalili mléko a krmili ho, dokud nevyrostl a nezesílil. Velitelé se na přítomnost medvěda dívali různě. Někteří ho brali jako příjemné rozptýlení a někteří v něm viděli potenciálně nebezpečnou šelmu. Nakonec se ale usnesli, že medvěd může zůstat, pokud se stane armádě nějakým způsobem užitečný.
Wojtek byl velmi inteligentní zvíře. Naučil se mnoho věcí. Na pomerančích cvičil sbírání drobných předmětů, naučil se otvírat dveře, pouštět vodu, dokonce se traduje, že ho vycvičili, aby neposlušné kadety chytl za nohy a zvedl do výše hlavou dolu.
Medvěd v první linii
Během bitvy o Monte Cassino se medvěd účastnil přímých bojů. Z vybuchující munice strach neměl, protože byl na hluk zvyklý od malička. Co medvěd skutečně na frontě dělal, není úplně jasné, ale začaly se o něm šířit neuvěřitelné historky. Statečný medvěd – hrdina, který zneškodňuje nevybuchlé granáty, dokáže nabít kanón a dokonce se naučil střílet z kulometu.
Pravda byla ale jiná. Vrchol Wojtkových dovedností bylo, že tahal prázdné bedny od munice a spíš se o něj vojáci museli starat, než by byl nějak výrazně užitečný. Občas se vloupal do sprch a vypustil vodu, nebo ukradl zásoby jídla.
Wojtek se naučil pít alkohol a kouřit. Vždycky se našlo dost ochotných vojáků, kteří mu dali přihnout a podarovali ho cigaretou. Zapálili mu ji, medvěd si poživačně potáhl a pak zbytek cigarety sežral.
Zrodila se celebrita
Wojtka si brzo všimli novináři a začal plnit stránky novin. Medvědova sláva rostla. Dostal se do znaku 22. roty dělostřelecké podpory 2. polského sboru. Se svolením velitele Andyho Szawluga byl za zásluhy zapsán jako voják a byla mu přidělena hodnost a číslo. S nadsázkou lze říci, že se stal ve své době největší armádní hvězdou a předčil skutečné lidské hrdiny.
Kam s ním?
Když válka skončila, vyvstala otázka, co s medvědem. Wojtkovi opatrovníci nechtěli, aby se vrátil do Polska. Obávali se, že vláda kontrolovaná Sověty z medvěda udělá symbol komunismu, což bylo pro bývalé zajatce ruského gulagu naprosto nemyslitelné.
Nakonec Wojtek skončil ve Skotsku ve vesnici Hutton v hrabství Berwickshire. Putoval sem s polskými vojáky, kterým zde byl poskytnut dočasný azyl. Zatímco vojáci odešli, medvěd zůstal. Na farmě důstojně dožil až do roku 1963. Zemřel na poškození jícnu, možná v důsledku kouření a polykání cigaret. Svého oblíbeného zlozvyku, co se naučil na frontě, se totiž nedokázal už nikdy zbavit.
Zdroje:
securitymagazin.cz, time.com, military.wikia.org