V dobách 1. světové války se Heinrich Mathy ukázal jako nejodvážnější německý válečník.
Kapitán Heinrich Mathy získal za první světové války nečekané uznání. Byl jedním z mála Němců, jejichž jméno se stalo v Británii pojmem. Během „zepelínové pohromy“ v letech 1915 a 1916 byl právě Mathy, který se narodil 4. dubna 1883, v celé Británii známý (a obávaný) jako nejodvážnější a nejsmělejší ze všech německých útočníků. A ačkoli si svou pověst vydobyl na obloze, v počátcích své vojenské kariéry byl také skvělý námořník z povolání – velení první lodi převzal, když mu bylo pouhých dvacet let.
U námořnictva se ale dlouho neohřál. Už po pouhých dvou letech služby měl možnost si při pobytu na námořní akademii vyzkoušet létání vzducholodí – senzační technologickou novinkou, kterou vynalezl hrabě Ferdinand von Zeppelin. Do létání se Mathy okamžitě zamiloval a pro velení na vzducholodi navíc vykazoval velký talent. U námořnictva proto nezůstal moc dlouho.
Pro Němce idol, pro Brity postrach
V roce 1915 ho na žádost führera der Luftschiffer (vůdce vzducholodí) Petera Strassera převeleli. Hned pár dní po převelení, 13. ledna, se měl Heinrich Mathy zúčastnit svého prvního náletu na Anglii, nakonec se však musel svou vzducholď kvůli špatnému počasí obrátit. O týden později se ale už Britové stali svědky prvního náletu vzducholodí na svou zemi. Poslední květnový den roku 1915 se pak Mathyho vzducholoď poprvé objevila na obloze nad Londýnem.
Netrvalo dlouho a z Heinricha Mathyho se pro Němce stal „nebeský rytíř“. Byl nejzkušenější a nejodvážnější z německých velitelů vzducholodí, do října 1916 se zúčastnil více náletů a shodil více bomb než kdokoli jiný. Jako zkušený navigátor projevoval při plnění akcí navíc nebývalou chladnokrevnost a i přes mladý věk působil neporazitelně, až ikonicky. Německá veřejnost, která uprostřed patové situace první světové války na konci roku 1916 potřebovala hrdiny, ho proto nefalšovaně zbožňovala.
V Británii kapitán Heinrich Mathy nechvalně proslul hlavně útoky na Londýn, dodnes se nezapomnělo, že letěl se vzducholodí L.13 přes centrum a shazoval bomby z Russell Square na Liverpool Street Station. On a jeho posádka svým útokem z nebes tehdy zabili 22 lidí, 87 jich zranili a způsobili škody za více než půl milionu liber, což předtavovalo více než šestinu všech škod způsobených vzducholoděmi na britských městech. To z útoku udělalo zdaleka nejničivější válečný nálet vedený vzducholodí.
Vidiny hořících vzducholodí
Chladnokrevný a odvážný Mathy se sice zdál být nezastavitelný, ale hrál při útocích vysoce riskantní hru, což si uvědomoval. Situace na bojišti se rychle měnila. Britové začali pomocí reflektorů osvětlovat oblohu a vytvořili první protivzdušnou obranu. Vzducholodě se pak poměrně rychle staly snadným terčem pro děla.
Vypráví se, že když se Heinrich Mathy v roce 1916 dozvěděl, že se Britům podařilo sestřelit první vzducholoď i s posádkou, bral to celkem v klidu. Z jeho slov se zdá, jako by počítal s tím, co přijde. „Je jen otázka času, než se k nim připojíme. Pokud někdo tvrdí, že ho nepronásledují vidiny hořících vzducholodí, pak je to chvástal,“ napsal.
Jeho temné vize se nakonec naplnily. Na konci léta 1916 převzal Mathy velení jednoho z nových „Super-Zeppelinů“ s označením L31, se kterým pak 16. října letěl na další bombardovací nálet. Po přistání v Lowestoftu se s vzducholodí obrátil na jihozápad, aby zaútočil na Londýn. Už při cestě musel prokázat své vynikající navigátorské schopnosti, když se té noci se svou posádkou dostal jako vůbec první přes ledovou oblohu Severního moře a bouřky.
Jeho smrt ukončila éru vzducholodí
I přes nepravděpodobný směr, odkud přilétl, ho rychle zachytily reflektory protivzdušné obrany. Mathy se zpočátku ani nevyhýbal zbraním a nevyhnutelně přilétajícím letounům. Nejdřív ze všeho totiž zpomalil… a vypustil nad Cheshuntem téměř 60 vysoce explozivních bomb!
Teprve pak, když byla vzducholoď bez tun trhaviny lehčí a rychlejší, se obrátil na západ, aby se pokusil uniknout. Pokus však skončil neúspěšně. Vzducholoď zasáhli a začala hořet.
V tu chvíli stála posádka před zničujícím rozhodnutím – uhořet zaživa ve vzducholodi, nebo z ní vyskočit. Heinrich Mathy se rozhodl, že upálený jako v pekle být nechce. A tak vyskočil.
Jeho život tím skončil. Po internetu dokonce dodnes koluje historická fotografie, na níž je vidět obtisk v zemi, který po pádu zanechalo jeho tělo. S jeho smrtí jako by se do země propadlo i používání vzducholodí. Vzhledem k jejich rozměrům a pomalé rychlosti se totiž v rychle se vyvíjejících válečných poměrech staly nakonec naprosto zbytečným nástrojem.
Zdroj:
hellfirecorner.co.uk, alanmalcher.com, history.com, german1914.com, queenswood.org