Fialka je elektromechanický, kolový dekódovací a kódovací stroj, který po druhé světové válce vyvinuli Sověti. Kódové označení Fialka, které je ve skutečnosti názvem šifrovacího postupu, nikoliv samotného stroje, znamená v ruštině „fialová“.
Tyto stroje pracovaly tak, že šifrovaly písmena a čísla zadaná na klávesnici, čímž vytvářely šifru. Přístroj byl poprvé představen model M125 v roce 1956, který se vyráběl v Sovětském svazu. Většina těchto modelů dokázala šifrovat a dekódovat zprávy pouze v cyrilici. Od roku 1965 se používala vylepšená verze M1253M a vedle stroje M125 jsou to dvě základní verze, o nichž je známo, že se používaly během studené války.
Oba tyto modely byly upraveny pro použití v zemích Varšavské smlouvy a jejich spojeneckých zemích výměnou tiskových hlav a klávesnic. V důsledku toho existují stroje Fialka s klávesnicemi v jazycích, jako je čeština, němčina a polština. Fialka vychází ze slavného německého šifrovacího stroje Enigma, který rovněž používal elektromechanická šifrovací kolečka.
Po konci varšavské smlouvy byla většina strojů zničena
Sověti se však z Enigmy, kterou během druhé světové války prolomili spojenci, poučili a zajistili, aby byla Fialka mnohem bezpečnější. Dokázala například zašifrovat písmena sama do sebe a vytvořit mimořádných 590 kvadrilionů kombinací, což je mnohem více než 17 576 kombinací, které dokázala vytvořit Enigma.
Další klíčový rozdíl mezi Fialkou a Enigmou spočíval v tom, že Fialka vytiskla zakódované písmeno na papírový proužek, místo aby jej prezentovala na panelu lampy jako německý stroj. Fialka se používala až do pádu Berlínské zdi v roce 1989.
Když v roce 1991 skončila Varšavská smlouva, většina strojů Fialka byla demontována nebo jinak zničena. Proto jsou dochované exempláře tohoto zařízení velmi vzácné.
Existence strojů Fialka byla po mnoho let přísně střeženým tajemstvím. Až do roku 2005 proto bylo o nich k dispozici jen velmi málo informací.