Ve světě zbraní zaujímá samurajský meč výjimečné místo. Jedná se o vrchol řemeslného umění, v němž se snoubí funkčnost s krásou. Japonští mistři vyrábějí jemné a smrtící čepele, známé jako katany, více než 1000 let. Dobré katany mají obrovskou cenu a dědí se z generace na generaci. Mají svá jména i příběhy. Žádný se však nevyrovná meči známému jako Honjo Masamune.
Meč Honjo Masamune má pověst jednoho z nejlepších mečů, jaké kdy byly vyrobeny. Za sedm století své existence zabil mnoho lidí a několikrát změnil majitele. Samurajové si ho předávali jako obrovský poklad z generace na generaci a posléze byl oficiálně prohlášen národním pokladem Japonska. Bohužel tento předmět nedozírné historické ceny se během druhé světové války ztratil neznámo kam. Možná se nachází v soukromé sbírce nějakého bohatého Američana a možná chátrá na půdě nebo ve sklepě někoho, kdo vůbec netuší, jak obrovskou cenu tato mimořádná zbraň má.
Zbraň, která vstoupila do legend
Příběh meče Honjo Masamune a jeho tvůrce Goro Nyudo Masamune se odehrává ve 13. století. Těžko říci, co z Masamuneho života lze považovat za pravdu a co patří do oblasti legend. Prokazatelně se ví pouze to, že zručný řemeslník žil od poloviny 13. století do přelomu 14. a 15. století, tedy v době zlatého věku mečířství v Japonsku. V období známém jako období Kamakura vládli Japonsku samurajové. Jednalo se o velice neklidnou dobu, protože se Japonsko bránilo nekonečné sérii mongolských nájezdů. Pro každého samuraje byly katana nezbytností a říkalo se o ní, že je „duší samuraje“.
Každý meč nese kus duše svého tvůrce
Masamune byl slavný a vyhlášený, protože vyráběl nejlepší a nejžádanější zbraně v Japonsku. Jediný muž, který mu prý mohl konkurovat, byl mistr mečíř Sengo Muramasa. Muramasa byl sice považován za špičkového kováře, ale údajně to byl také problémový a prchlivý člověk. Říkalo se, že jeho násilnická a prohnilá duše se přetavila do čepelí, které ukoval, a jeho meče měly zvláštní moc, ale také mohly přinést neštěstí jejich majiteli. Podle legendy se jednoho dne oba mečíři rozhodli, že se poměří síly, aby zjistili, čí výtvory jsou skutečně nejlepší na světě. Masamune a Muramasa se sešli u řeky a oba do ní kolmo upustili svůj meč. Muramasa si byl jistý, že vyhrál, protože jeho čepel rozsekla vše, co mu proud přinesl do cesty. Kolem šel ale potulný mnich. Ten jako nezávislý pozorovatel přiznal vítězství Masamunemu, jehož čepel přesekla pouze listí a ušetřila nevinné životy ryb a dalších živých tvorů, které jí přišly do cesty.
První mezi všemi
Ze všech Masamuneho zbraní Honjo Masamune považován za nejlepší. Není jasné, pro koho byl meč vyroben. Jedním z prvních majitelů – a mužem, který přispěl polovinou jeho jména – byl válečník jménem Hondžó Šigenaga. Pověst vypráví, že Šigenaga byl v bitvě napaden jiným bojovníkem. Byl zasažen do hlavy a meč mu rozlomil přilbu na polovinu. Šigenao byl zbraní okouzlen a chtěl ji získat pro sebe. Útočníka zabil a vzal si jeho meč. Od té doby patřil Masamune jemu a jeho rodu.
Honjo Masamune změnil majitele v průběhu historie ještě několikrát. Nakonec se dostal do rukou rodu Tokugawa, který vládl Japonsku více než 250 let. Slavný japonský klan si meč předával z generace na generaci ještě dlouho po skončení své vlády a vyvolil si ho dokonce jako svůj rodový znak. V roce 1939 byl meč Honjo Masamune jmenován oficiálním japonským národním pokladem.
Druhá světová válka se stala meči osudnou
Když započala druhá světová války, byl meč stále majetkem jedné z větví rodu Tokugawa. Po svržení atomových bomb Japonsko kapitulovalo a do země vstoupila spojenecká vojska v čele s americkou armádou. Spojenci vydali nařízení, že Japonci musí odevzdat veškeré zbraně, včetně samurajských mečů. Výjimka neplatila ani pro rodové meče klanů. Toto rozhodnutí bylo nakonec kvůli velké vlně nevole zrušeno. Bohužel mnoho cenných mečů jejich majitelé odevzdali a kvůli chaosu a neúctě Američanů k japonským tradicím bylo zničeno nebo nenávratně ztraceno. Jedním z nich byl i legendární Honjo Masamune. Rodina Tokugawa se rozhodla jít dobrým příkladem a dodržovat americké nařízení a vzdala svého slavného meče jako jedna z prvních. Od té doby ho nikdo neviděl.
Stopy vedou k !neznámému“ americkému vojákovi
Nejasné stopy vedou k jistému americkému vojákovi jménem Coldy Bimor, který katanu pravděpodobně odvezl zpět do USA. Bohužel po válce se muže nepodařilo přesně identifikovat a nalézt. Další komplikací je, že se Masamuneho meče obtížně identifikují. Většina mečů méně známých mistrů je signovaná, ale zrovna Masamune své meče tvrdošíjně nepodepisoval. Proč přesně se neví. Možná ze skromnosti a možná právě nepodepsaný meč byla mistrova vizitka.
Přesně identifikováno je pouze několik exemplářů. V roce 2014 odborník z Národního muzea v Kjótu rozpoznal čepel Masamune po více než 150 letech, známou jako Shimazu Masamune. Další kousek se nachází v Trumanově knihovně v Independence ve státě Missouri. Nejslavnější ze všech samurajských mečů však dosud nebyl nalezen. Honjo Masamune pravděpodobně leží ukrytý někde v USA a chátrá jako neznámý a bezcenný předmět. Jeho majitel vůbec netuší, jak nedozírnou finanční a historickou cenu tento poklad má.