V roce 1942 byl třináctiletý námořník Calvin Graham vyznamenán za statečnost v boji. Dostal Bronzovou hvězdu a Purpurové srdce. Bohužel se do případu vložila jeho matka a zničila mu život.
Jedenáctiletý Graham chodil do šesté třídy v texaském Crockettu, když vymyslel plán, že vstoupí do námořnictva. Neměl do doma snadné. Žil s pěti sourozenci, matkou a otčímem, který byl opilec a násilník. Se starším bratrem utekli z domova a nastěhovali se do levného podnájmu. Po večerech a víkendech se živili roznosem novin.
V jedenácti letech se rozhodl, že vstoupí do armády
Graham byl bystrý a hltal všechny zprávy ze světa. Válka ho doslova magicky přitahovala.
„Od začátku jsem neměl Hitlera rád,“ řekl Graham později jednomu reportérovi. Když se dozvěděl, že někteří jeho příbuzní padli v bojích, věděl, co chce v životě dělat. Vstoupí do armády. „V té době jste mohli se souhlasem rodičů narukovat v šestnácti, ale v armádě dávali přednost sedmnáctiletým. Neměl jsem v úmyslu čekat dalších pět let“, řekl Graham. V jedenácti letech se začal holit a doufal, že díky tomu bude při setkání s náboráři vypadat starší, píše smithonianmag.com. Ukradl notáři razítko a zfalšoval povolení ke vstupu do armády.
Tvrdil, že je mu sedmnáct… a uvěřili mu
Graham byl na svůj věk poměrně vysoký. Vzal si na sebe oblečení svého staršího bratra a vyrazil. Největší obavy neměl z toho, že si lékař u odvodu všimne padělaného podpisu. Byl to zubař a budoucím rekrutům nahlížel do úst. Lékař se ohradil, že zuby odpovídají věku dvanácti let, ale když Graham tvrdošíjně tvrdil, že je mu sedmnáct, nechal ho projít.
V té době bylo celkem obvyklé, že chlapci lhali o svém věku. V mnoha rodinách, podobně jako v Grahamově, nepanovaly dobré poměry. Násilí a nízká životní úroveň hnaly mladé chlapce předčasně do armády. Volili mezi vojenskou službou a útěkem z domova.
Grahamovým domovem se stala USS South Dakota
Calvin Graham řekl své matce, že jde navštívit příbuzné. Místo toho ukončil sedmou třídu a odjel do San Diega na základní výcvik.
Po absolvování se Graham dostal na palubu lodi USS South Dakota. Počátkem října 1942 se na palubě po zuby ozbrojenoho kolosu řítil do jižního Pacifiku, aby se zapojil do bojů v bitvě o Guadalcanal. Když se loď dostala k ostrovu Santa Cruz, Japonci na ni začali útočit z letadel. 500 kilogramová bomba zasáhla hlavní dělovou věž South Dakoty. Výbuch zranil 50 mužů včetně kapitána. Tady se poprvé Graham projevil jako statečný hrdina.
Za necelé čtyři měsíce se měla South Dakota vrátit do přístavu v New Yorku, aby opravila rozsáhlá poškození. Posádka složená z mladých rekrutů byla mimořádná. Pověst o statečnosti a neohroženosti se nesla napříč Spojenými státy. Graham byl hrdý na to, že je jedním z „zelených mužů“, jak jim začali přezdívat.
Když byla South Dakota opravena, vrátila se zpátky na moře a vyrazila vstříc dalším střetům s Japonci. Graham obsluhoval dělo. Při jednom ze střetů s japonskou bitevní lodí mu šrapnel protrhl čelist a ústa; další zásah ho srazil k zemi a on propadl třemi patry nástavby. Přesto se třináctiletý chlapec zvedl na nohy, a přestože sám velmi krvácel, pomohl dalším raněným členům posádky do bezpečí.
„Mrtvým jsem sundával pásy a živým jsem dělal škrtidla, dával jsem jim cigarety a celou noc jsem je povzbuzoval,“ řekl později Graham. „Byla to dlouhá noc. Zestárl jsem za ni o několik let. Střepiny mi vyrazily přední zuby a měl jsem střední popáleniny, ale spravila mě mast a pár stehů,“ vzpomínal. „Nestěžoval jsem si, protože půlka lodi byla mrtvá.“
Calvin Graham obdržel Bronzovou hvězdu za vyznamenání v boji a také Purpurové srdce za svá zranění.
Matka nešťastným zásahem zničila Grahamovi život
Bohužel Grahamova matka, která poznala svého syna ve zpravodajském filmu, napsala námořnictvu a prozradila tak skutečný věk hrdiny. Grahama podle webu muzivcesku.cz i přes jeho velkou udatnost suspendovali a když se vrátil do Texasu, uvrhli ho téměř na tři měsíce do vězení.
Bitevní loď South Dakota se vrátila do Tichomoří a pokračovala v sestřelování japonských letadel. Naštvanému Grahamovi se mezitím podařilo předat zprávu své sestře, která celý případ medializovala. Námořnictvo nakonec nařídilo Grahamovo propuštění. Bohužel mu byla odebrány medaile a jakýkoli nárok na vojenské výsluhy.
Zrodila se celebrita, armádu však neobměkčil
V Houstonu s ním však jednali jako s celebritou. Jeho příběh ho proslavil. Ve třinácti letech se Graham pokusil vrátit do školy, ale nedokázal držet krok se svými vrstevníky. Byl už příliš jiný. Ve 14 letech se oženil, následující rok se stal otcem. Našel si práci jako svářeč v houstonské loděnici. Práce ani manželství mu dlouho nevydržely. V sedmnácti letech se rozvedl, a protože mu to věk již dovoloval, přihlásil k námořní pěchotě.
Bohužel jeho „legální“ armádní kariéra příliš zářivá nebyla. NYtimes.com uvádí, že si při výcviku zlomil páteř a stal se z něj invalida. Nemohl sehnat práci a armáda mu přiznala jen 20% výsluhu. Graham napsal prezidentu Carterovi, a ten se zasloužil o to, aby Graham dostal důchod a vrátili mu i ocenění za statečnost z dob nezletilosti. Graham zbytek života strávil pod penzí. Zemřel ve svém domě ve Fort Worthu obklopen rodinou a blízkými. Bylo mu 62 let.