Šílený Jack Churchill je oficiálně jediným vojákem 2. světové války, který někoho zabil v boji pomocí luku a šípu.
Jít svou cestou se někdy opravdu vyplatí. A někdy se tak můžete stát i hrdinou, jakým je pro Brity Jack Churchill, voják z 2. světové války známý také jako „Bojechtivý Jack“ nebo „Šílený“ Jack Churchill. Tento výjimečně odvážný a trochu bláznivý muž je vynikajícím příkladem toho, jak někteří důstojníci britské armády bojovali ve 2. světové válce po svém a uspěli. Šílený Jack vedl boj s nacisty z první linie a jeho jedinečné schopnosti a odvaha přispěly k přežití jak jeho samotného, tak i jeho jednotek. Přitom se od ostatních vojáků odlišoval už na první pohled. Nosil totiž vždy za pasem meč, a také se vybavil lukem a šípy.
V moderní válce s puškami, kulomety, granáty a dělostřelectvem působil tenhle chlápek se svým netradičním vybavením bohatšího Indiána jako nějaký blázen, šílené zjevení chcete-li. Možná právě proto se Johnu Malcolmu Flemingovi Thorpovi Churchillovi začalo říkat „Šílený Jack“. Na zajímavosti a schopnostech mu to ale neubralo vůbec nic.
Netradiční voják
Churchill byl voják každým kouskem svého já. Do armády nastoupil už v roce 1926. Prvních pár let v armádě jezdil na motorce a učil se hrát na dudy, přestože nebyl Skot. Asi po deseti letech dělání šíleností v armádě odešel Jack Churchill vojenského do důchodu. V době volna pracoval jako redaktor novin, profesionální model a filmový komparzista, přičemž se vedle toho zdokonaloval ve střelbě z luku a hře na dudy. V roce 1939 dokonce reprezentoval Anglii na mistrovství světa v lukostřelbě. Když ale začala válka, vrátil se do armády. A v prvních měsících roku 1940 se mu naskytla příležitost projevit se jako vynikající, i když poněkud výstřední důstojník britské armády.
V boji byl agresivní a odmítal ustupovat, aniž by si tím na Němcích vyžádal těžkou daň. Churchillova oblíbená metoda spočívala v terorizování nepřítele – pořádal přepady a nájezdy na postupující nacisty. Během bojů u francouzské vesnice l’Epinette, zhruba 84 mil severovýchodně od Lyonu, si jednou Churchill všiml postupující německé hlídky. Když se malá skupina přiblížila ke kopci s výhledem na vesnici, jeden z Němců se náhle svalil mrtvý k zemi. O chvíli později byli zmatení Němci rozsekáni palbou z pušek. První Němec ale nepadl díky kulce – Churchill ho trefil dobře mířenou střelou z luku – a je díky tomu jediným známým vojákem z druhé světové, co nepřítele zabil šípem. Za své činy dostal Válečný kříž.
Osudné dudy
Vedl vojáky na Sicílii a během vylodění u Salerna a vždy je povzbuzoval zvukem svých dud. Těmi uměl také zabíjet. Ale… Láska k dudání se mu nakonec málem nevyplatila. Když později bojoval v Jugoslávii, zajali ho a poslali do koncentračního tábora Sachsenhausen. Nacisté ho chytili díky dudání. Říká se, že zrovna hrál na dudy „Will ye no come back again“, když poblíž vybuchl granát a omráčil ho.
Ani koncentrační tábor z Churchilla nedostal jeho vrozenou bojovnost. Jedné noci v září 1944 se mu podařilo z tábora utéct tak, že se proplazil pod ostnatým drátem a utekl pryč opuštěnou kanalizací. Bohužel ho chytili a poslali do zajateckého tábora v Rakousku.
Tábor pro prominentní vězně už děsil i Churchilla, o ostatních nemluvě. Zajatci se obávali, že je nacisté popraví. Kontaktovali proto místní vojáky, jimž velel Wichard von Alvensleben. A ten udělal něco neuvěřitelného. Donutil se svými vojáky SS-many, aby vězně propustili. Churchill se tak vydal pěšky do Verony (150 km), kde se chtěl setkat s americkými vojáky.
Měl pak ještě válčit v Barmě, ale když dorazil do Indie, dozvěděl se o tom, že Američané použili atomové bomby. Chápal, že to znamená konec války. Radost z toho ale neměl. „Kdyby nebylo těch proklatých amíků, mohli jsme válčit ještě dalších 10 let,“ posteskl si.
Zdroj:
Wikipedie, historic-uk.com, warhistoryonline.com, history.net