Jak mohlo k podobné situaci dojít? Henry Williamson, bývalý britský voják a příslušník pěšího pluku London Rifles, byl jedním těch, kteří Vánoční zázrak zažili na vlastní kůži a měli to štěstí, že o něm mohli po válce hovořit a podat autentické svědectví o této mimořádné události.
Henry se do armády přihlásil kvůli sportu
Henry Williamson byl skoro ještě dítě. Do britské armády se přihlásil v pouhých sedmnácti letech. Měl rád sport, především box a plavání, a armáda mu v tomto směru nabízela bohaté vyžití. Po letech Henry popisuje, jak se cítil, když přišel do služby: „Všichni jsme cítili velké vzrušení, ale měli jsme obavy. Ve vzduchu byla cítit úzkost a zároveň velké odhodlání.“
Během prvního víkendu války se do ozbrojených sil hlásilo 100 mužů za hodinu (3 000 denně). Bylo vydáno 54 milionů letáků, odesláno 8 milionů osobních dopisů, uskutečnilo se 12 000 schůzí a vojenští mluvčí pronesli 20 000 projevů. Do konce roku 1914 se přihlásilo více než milion mužů. Většina mladých mužů si naivně myslela, že Vánoce stráví už doma. Zle se ale přepočítali. Evropu čekali čtyři roky strašného utrpení. Přišel nový doposud neznámý druh války, kde hlavní slovo hrála děla, kulomety a bojové plyny.
Armáda začala urychleně vybudovat důmyslné a propracované zákopové systémy. Vojáci, kteří je hloubili, si pravděpodobně vůbec neuvědomovali, jaká hrůza je uvnitř čeká. Henry a jeho kamarádi tehdy vnímali zákopovou válku jako velké dobrodružství a svou první návštěvu zákopů si mladý nadšený voják opravdu užil: „Celý ten pocit byl ve znamení velkého přátelství. Mohu upřímně říci, že jsem neměl vůbec žádný strach, bylo to jako výlet na piknik„.
Realita v zákopech
Výlet, o kterém Henry mluvil, se však brzy změnil ve skutečné peklo. Neustále pršelo a dno zákopů pokryla souvislá vrstva mazlavého bahna.
Henry na události vzpomíná takto: „Pohybovali se ve žluté rozmoklé hlíně velmi pomalu. Vůbec jsme se nemohli dostat ze zákopů. Někteří se v zákopech i utopili. Neustále nás odstřelovali. Mnoho mužů zemřelo. S jedním kamarádem jsme se snažili zprovoznit pumpu, abychom mohli odčerpávat vodu. Pak se najednou ozvalo obrovské prasknutí. Kulka zasáhla mého kamaráda přímo do čela. Spadl a sesunul se dolů.„
Štědrý večer, na který se nedá zapomenout
Na Štědrý den přestalo pršet a teploty klesly pod bod mrazu. Henryho rota dostala dostala za úkol vylézt ze zákopů a provést operaci poblíž německých zákopů: “ Úkolem bylo zatlouct sloupky do zmrzlé půdy 50 metrů od Němců. Plížili jsme se a zároveň se snažili, aby nám boty necinkaly o zmrzlou půdu. Čekali jsme, že každou chvíli do nás nepřátelé začnou pálit kulomety. Ale nic se nestalo. Pozoroval jsem vojáky, kteří se smáli a povídali si, z německých linií nebylo jinak nic slyšet. Byli jsme zmatení. Kolem jedenácté hodiny jsem viděl, jak se na německých zákopech vztyčuje vánoční stromek a svítí se tam. Všichni jsme se zastavili a pozorovali to. Nějaký německý hlas začal zpívat píseň: „Heilige Nacht!“.
Britští vojáci poznali, o jakou melodii se jedná, a začali zpívat totéž anglicky. Němečtí vojáci je uslyšeli, uviděli a začali lákat k sobě.
„Já si myslel, že je to past,“ vzpomíná Henry. „Někteří ale hned přešli k plotu z ostnatého drátu, který byl mezi námi. Vojáci spolu začali komunikovat a vyměňovat si dárky.„
Setkání s nepřáteli změnilo Henryho pohled na válku
Henry byl svědkem toho, jak Němci vyrábějí malé kříže ze dřeva od krabic, ve kterých dostávají příděly, a píší na ně tužkami jména svých padlých přátel. Henry si všiml, že Němci k jménům často připisují slova “Für Vaterland und Freiheit“, což znamená ‚Za vlast a svobodu‘. Rozhodl navázat rozhovor a zeptat se, jak vnímají situaci vojáci z druhé strany barikády. „Řekl jsem, promiňte, ale jak můžete bojovat za svobodu? Vy jste začali válku a my bojujeme za svobodu! Německý voják odpověděl: Promiňte, anglický soudruhu, my bojujeme za svobodu naší země! Řekl jsem: Ještě tam napište: Odpočívej v pokoji, neznámý hrdino. Němec řekl, „Ach ano, Bůh je na naší straně“. Já a to odpověděl: „Ale on je na naší straně“.
Tento dialog změnil Henryho pohled na nepřátele a válku jako takovou. „To byl obrovský šok. Začal jsem si myslet, že tihle chlapíci jsou jako my, že cítí ve válce to, co my. Že to brzy skončí, protože válku vyhrajeme.“
Zdroj:
https://www.novinky.cz/vanoce/clanek/vanocni-zazrak-na-zapadni-fronte-40307654
https://www.iwm.org.uk/history/voices-of-the-first-world-war-the-christmas-truce