V 90. letech 16. století byl Thomas Tew jedním z nejznámějších pirátů v Rudém moři. Anglický král Vilém III. ho jmenovitě zmínil v královském zatykači, a to jako zvlášť „zlou a chorou osobu“.
Přestože konkrétní místo narození Thomase Tewa není známo, ví se, že rodina Tewů sídlila v okolí jižních pobřežních oblastí Anglie. Zde Tew s největší pravděpodobností zahájil svou námořnickou kariéru. Rychle si vybudoval pověst opilce a vulgárního člověka. S přibývajícím věkem také začal obecně kouřit dýmku, což možná pochytil v Indickém oceánu. V roce 1665 byl Thomas Tew odsouzen k nuceným pracím v Západní Indii poté, co byl na počátku svého mládí shledán vinným z blíže neurčeného trestného činu. Tento časový údaj je však sporný a může se pohybovat v rozmezí let 1675 až 1680.
Do širšího povědomí se dostal v roce 1690 jako pirát, který napadal francouzské a španělské lodě v okolí Bermud. V této době ještě nejednal na vlastní pěst. V roce 1692 nastoupil na novou loď od bermudského guvernéra Isaaca Richiera, která měla vyplenit francouzskou pevnost v Goree.
Smrt kapitána změnila vše
Několik bohatých bermudských majitelů půdy se rozhodlo připojit k tomuto projektu a výměnou za svou investici poskytlo 70tunovou šalupu Amity, která byla vybavena osmi děly a 46 námořníky. To posílilo Tewovy síly a on se s kapitánem přesunul na soukromou plavbu proti Francouzům na James Island.
Když se ale velitel flotily, s níž pluli, ztratil v bouři, Thomas Tew a jeho posádka se rozhodli stát piráty. Stalo se tak údajně poté, co Tew oslovil posádku se svými plány přidat se k pirátům. Celá posádka prý jako jeden muž odpověděla: „Zlatý řetěz nebo dřevěná noha, půjdeme s vámi.“
Zda tato slova skutečně řekli, nelze samozřejmě skutečně ověřit, ale rozhodně to přispívá k dramatičnosti celého příběhu.
Piráti se vydali k mysu Dobré naděje v jižním Atlantiku. Zamířili k Mandebskému průlivu, který spojuje Rudé moře s Adenským zálivem. Zde posádka narazila na bohatě naloženou loď, která cestovala z Indie na Arabský poloostrov, a Tew své muže přesvědčil, že asi 300 lidí na palubě se nebude bránit. Měl pravdu. Nepřítel se vzdal a piráti si odvezli zlato, stříbro, slonovinu, koření, drahokamy a hedvábí.
Pirát, co většinu své kořisti rozdal
S kořistí se posádka vydala na Madagaskar. Tew se moudře rozhodl vést svůj tým do neznámých vod a vyplatilo se mu to. Hodnota ukradených věcí se odhaduje na více než 100 000 liber, což v té době bylo neuvěřitelné bohatství. Tew si z výtěžku ponechal pouhých 8 000 liber, zbytek rozdal. Jako správný „gentleman“ se dokonce postaral o to, aby skupina mužů, která výpravu původně financovala, dostala také 5 000 liber, což byl čtrnáctinásobek hodnoty plavidla, které poskytly.
Na Madagaskaru však začaly mezi mužstvem panovat rozdílné názory. Část posádky se rozhodla vrátit domů, těm co chtěli zůstat Tew nabídl podíl z kořisti. Zůstalo s ním nakonec 23 mužů, se kterými se vydal do Ameriky na Rhode Island (nejspíš i díky tomu pak Tew získal přezdívku „Pirát z Rhode Islandu“). Své bohatství ještě před doplutím do Ameriky nakonec Tew a jeho muži doplnili tím, že na cestě zajali indiánskou loď.
Vábení peněz a moře nešlo odolat
Tew na Rhode Islandu získal milost a nějakou dobu zde žil. Ale „zjistil, že volání moře a vábení velkých zisků jsou příliš velké, než aby jim odolal“.
V listopadu 1694 se proto pokusil o další pirátskou cestu, k čemuž mu guvernér Fletcher udělil tzv. „letter of marque“, vládní licenci, která opravňovala soukromou osobu, známou jako lupič nebo korzár, napadnout a zajmout plavidla národa, jež jsou ve válce s emitentem dopisu. Tew vyrazil s posádkou 30 až 40 lidí, ale než se dostal na Madagaskar, rozrostla se na 50 až 60 mužů.
Vyplul pak do Mandabské úžiny v ústí Rudého moře a připojil se k dalším pirátům čekajícím na každoroční konvoj s mughalským pokladem. Tew a řada dalších významných pirátských velitelů se rozhodli spolupracovat na přepadení konvoje, který opouštěl Mekku a vracel se domů.
Tew velel lodi Amity a velitelem celé flotily byl Henry Every z lodi Fancy. Poslední dny Tewova života začaly, když nakonec piráti lodě plující z Mekky lokalizovali.
Pirátská akce skončila neúspěchem. Během konfliktu utrpěl Thomas Tew smrtelné zranění. Jeho historik vypráví, že „výstřel ustřelil Tewovi část břicha Tewa, ze kterého mu pak vylézala střela. Když upadl, vyvolalo to v jeho mužích takovou hrůzu, že se nechali bez dalšího odporu zajmout“. Mnoho Tewových pirátů bylo okamžitě popraveno, ostatní zemřeli v indickém vězení.