Než se proslavil jako autor knih Farma zvířat nebo 1984, prožil George Orwell život naplněný dobrodružstvím. Jeho knihy vlastně vůbec nemusely vzniknout, protože ho v době španělské občanské války trefil do krku fašistický sniper.
George Orwell se narodil jako Eric Albert Blair v Bengálsku ve třídě sahibů. Jeho otec byl bezvýznamný britský úředník v indické státní správě, matka, původem Francouzka, byla dcerou neúspěšného obchodníka s týkovým dřevem v Barmě.
Orwellova rodina se krátce po jeho narození vrátila na britské ostrovy. George Orwell tak strávil svá ranná léta na prestižní škole v Etonu, kde se učil francouzsky od chlapíka jménem Aldous Huxley (ano, přesně ten Aldous Huxley, který napsal Konec civilizace) a jako každý správný nepochopený puberťák té doby se i Orwell zajímal o psaní, historii, poezii a socialismus.
Začátky v roli koloniálního policisty
Místo studia na univerzitě se Orwell rozhodl následovat rodinnou tradici a v roce 1922 odjel do Barmy jako asistent okresního inspektora indické císařské policie. Sloužil na řadě venkovských stanic a zpočátku se jevil jako vzorný císařský úředník.
Od chlapeckých let se však chtěl stát spisovatelem, a když si uvědomil, jak moc proti vládnou Britové Barmáncům proti jejich vůli, stále více se za svou roli koloniálního policisty styděl.
V roce 1927 proto podal výpověď a rozhodl se pro dráhu spisovatele.
Dalších několik let se snažil vydělat si na živobytí v Londýně a ve Francii, jak jen to šlo. Pracoval jako umývač nádobí, novinář, ale nejčastěji si dny prožíval jako hladovějící umělec. V tomhle období svého života se George Orwell často vydával na výpravy do chudinských čtvrtí, aby se přesvědčil, jak moc dokáže chudoba člověk zničit.
V jednu chvíli se pak rozhodl, že by si měl změnit jméno na „George“, a tak to také udělal. Politické události v Evropě, kde nastupoval nacismus a fašismus, se ho nejspíš silně osobně dotýkaly, a tak se stal socialistou, antifašistou a kritikem všech nedemokratických politických tendencí.
Kulka v krku? Jako když vás zasáhne blesk
I kvůli svému přesvědčení v prosinci 1936 odcestoval Orwell do Španělska, kde se připojil k jedné ze skupin bojujících proti fašistickému generálovi Franciscu Francovi ve španělské občanské válce. Během svého působení v domobraně byl Orwell těžce zraněn, dostal kulku do krku a ruky. Několik týdnů nebyl schopen mluvit.
„Bylo pět hodin ráno. To byla vždycky nebezpečná doba, protože jsme měli v zádech svítání, a když člověk vystrčil hlavu nad parapet, jasně se mu rýsovala proti obloze…,“ popisoval pak Orwell okamžiky svého zranění. „Najednou, právě uprostřed toho, co jsem chtěl říct, jsem ucítil – je velmi těžké popsat, co jsem cítil, i když si to pamatuji s největší živostí.“
Střelení kulkou do krku Orwell přirovnává k tomu, jako by se náhle ocitl „v centru výbuchu. Zdálo se mi, že kolem mě se ozvala hlasitá rána a následoval oslepující záblesk světla“. Bolest spisovatel bezprostředně necítil, zato prý zažil pocit, jako by ho svíraly „elektrické svorky… pocit naprosté slabosti a scvrklosti… Mám dojem, že byste se cítili podobně, kdyby do vás uhodil blesk.“
Vojenskou kariéru ukončilo obvinění z velezrady
Později, v květnu 1937, po bojích v Barceloně proti komunistům, kteří se snažili potlačit své politické odpůrce, musel v obavách o svůj život uprchnout ze Španělska. Orwell a jeho žena Eileen byli ve Španělsku obviněni z velezrady. Naštěstí bylo obvinění vzneseno až poté, co manželé opustili zemi.
Tato zkušenost z něj udělala celoživotního antistalinistu. Orwell se vrátil domů, napsal povídku o svých dobrodružstvích ve Španělsku a přijal o něco méně životu nebezpečnou práci recenzenta knih.
V letech 1941 až 1943 pracoval Orwell na propagandě pro BBC. V roce 1943 se stal literárním redaktorem levicového týdeníku Tribune. V té době už byl plodným novinářem, psal články, recenze a knihy.
Krátké období obrovské slávy prožil v depresích
Největší slávy se ale George Orwell dočkal až na sklonku života. V roce 1945 vyšla Orwellova Farma zvířat. Tahle politická alegorie, odehrávající se na farmě, ale založená na Stalinově zradě ruské revoluce, Orwellovi zajistila věhlas a dopřála mu konečně zasloužený klid po finanční stránce. O čtyři roky později navíc vyšlo jeho slavné „1984“. Kniha zasazená do totalitní budoucnosti zanechala hluboký dojem a dodnes patří mezi oblíbené knižní kousky (vždyť právě odsud pochází slavné: Velký bratr se dívá).
Jenže zaslouženou slávu si tenhle velkolepý muž neužil tak, jak by si zasloužil. V ten samý rok, co vyšla Farma zvířat, totiž George Orwell přišel o svou milovanou ženu Eileen O’Shaughnessy. S tou žil přes deset let, a i když se páru nepodařilo mít vlastní dítě, dvojice společně alespoň adoptovala chlapce jménem Richard Horatio. Orwell byl na Eileen hodně vázaný, takže se na něm její smrt dost podepsala. Nic tomu nepomohlo, že na péči o chlapce zůstal sám.
Orwell se bez manželčiny opory cítil velmi osamělý. V dobách největší slávy tak místo užívání si zasloužených vavřínů úspěchu usilovně hledal pro sebe i svého syna náhradu za zesnulou ženu.
Celkem požádal o ruku čtyři ženy, jeho žádost nakonec přijala až jistá Sonia Brownellová, se kterou se oženil v říjnu 1949. Pouhé tři měsíce před svou smrtí…
Zdroj:
BBC, historyaddicted.com, brittanica.com, Wikipedia, hekint.org