.png){kind=link}
Do historie se Jamese Buchanan zapsal jako jeden z nejhorších prezidentů, které kdy Amerika měla. Jenže když přišlo na zábavu a pití alkoholu, stával se z tohohle muže nedostižný král.
James Buchanan byl muž svojí doby. Miloval víno z Madeiry, sherry a žitnou whisky. Měl velmi světlou pleť a velké modré oči. Mohutné čelo mu prý elegantně ustupovalo do hedvábně šedých vlasů, které nosil stylově vyčesané dozadu.
Charakteristická pro něj byla také na stranu natočená hlava – nešlo přitom o žádnou zdravotní poruchu, spíše to vycházelo z jeho zvláštní oční poruchy. Na jedno oko viděl dobře na dálku, na druhé zase na blízko, levou oční bulvu měl k tomu posazenou výše, než byla jeho pravá. Prý se s tím vyrovnal právě nakláněním hlavy. Při konverzaci pak také přivíral jedno oko – pokud s někým mluvil nebo si něco prohlížel zblízka, přivíral dalekozraké oko a pokud se díval do dálky, zavíral krátkozraké.
Pít začal už v šestnácti letech, když nastoupil v roce 1807 na Dickinson College.
Pracovitý, pilný a střízlivý člověk by sklidil jen posměch…
Sám nikdy neopomněl zdůraznit, že na škole, kam přišel získat vzdělání, panovala silná kultura pití alkoholu. „Být střízlivým, pilným a pracovitým mladíkem znamenalo sklidit posměch masy studentů,“ zdůrazňoval Buchanan, jak přišel ke své životní lásce.
Možná právě léta na střední, jež ho profilovala, mohla za to, že se stal nejspíš nejméně užitečným prezidentem Spojených států. Jeho láska k alkoholu podle mnohých mohla za to, že nedokázal sjednotit unii a zabránit občanské válce.
Buchanan totiž pil víc, než si běžný člověk dokáže představit.
Kvůli pití ho ostatně z Dickinson College dvakrát málem vyhodili . Jenže Buchanan pokaždé přesvědčil vedení školy, aby mu umožnilo do školy chodit dál. Nakonec vystudoval, otevřel si velmi úspěšnou advokátní praxi a později se stal kongresmanem, senátorem, ministrem zahraničí a nakonec i prezidentem.
James Buchanan tvrdil, že alkohol udržuje jeho zdraví
S přibývající mocí podle všeho úměrně rostla jeho záliba v pití. Už v mládí si oblíbil víno z Madeiry tak moc, že když ve škole dostal za úkol vytyčit imaginární lodní trasu, vybral si mladý Buchanan cestu z Bostonu na Madeiru, ostrov, který jako student často „navštěvoval“ pomocí známého ostrovního vína prodávaného v některých z carlisleských hospod. Jako senátor si každý týden objednával deset galonů (což je více než 37 litrů!) whisky od Jacoba Baera, známého obchodníka s whisky ve Washingtonu. Jako prezident proslul také jako vášnivý sběratel vína a ve svém vinném sklepě ve Wheatlandu nashromáždil ohromující zásoby vína z Madeiry.
Přes takhle silné pijáctví se ale dobové zdroje shodují v tom, že na Buchananovi nikdy nebyla patrná opilost. Jeden z tehdejších novinářů napsal, že „Buchanana v souvislosti s pitím alkoholu nebolela hlava, nezadrhával se v krocích a neměl zarudlé tváře“.
Ostatně sám Buchanan tvrdil, že pití na něj nemělo žádné neblahé účinky. Prý s oblibou říkal: „Nikdy v životě jsem nebyl v lepším zdravotním stavu; mohu si dát skleničku staré Monongahely [whisky], dopřát si Madeiru a klidně spát…“.
A toho se držel až do doby, kdy mu v pití začala bránit těžká dna. Pravdou ale je, že na vášnivého milovníka alkoholu se dožil poměrně vysokého věku. Ze světa odešel v 77 letech.
Zdroj:
presidentialham.com, alcoholprofessor.com, lancasterhistory.org, allthatsinteresting.com, dailypress.com