Antonio López de Santa Anna byl jednou z nejkontroverznějších postav mexických dějin. Neschopný generál i prezident, který se do historie zapsal tím, že vystavil pompézní pohřeb své vlastní amputované noze.
Santa Anna se narodil 21. února 1794 v Xalapě, hlavním městě mexického státu Veracruz. Pocházel z vážené rodiny. Jeho otec byl právník a dokázal rodinu velmi slušně zabezpečit.
Když se mladý Santa Anna rozhodl vstoupit do armády, měl dobrou pozici. Jeho matka se přátelila s místním guvernérem, který mu razil cestu a doporučil ho na získání hodnosti.
Rychlá, ale nepříliš zdařilá vojenská kariéra
Během své vojenské kariéry se Santa Anna účastnil několika válek, včetně mexické války za nezávislost a mexicko-americké války. Vynikal sice statečností, ale také nerozvážností a zbrklostí. Za jeho působení Mexiko ztratilo značnou část svého území.
Po zdrcující porážce, kterou mu uštědřili texasští revolucionáři, se generál Santa Anna ocitl v nemilosti. Ztráta provincie způsobená vítězstvím vzbouřenců byla připsána generálovu špatnému strategickému uvažování a zbrklosti v úsudcích a jednání.
Hřebíčkem do jeho „armádní rakve“ bylo vyhlášení texaské nezávislosti. Mexičané tento dokument vnímali jako obrovské ponížení. Generál byl nucen odejít do výslužby.
Šance vrátit se na výsluní ho stála nohu
Během Pastýřské války v letech 1838 až 1839 Santa Anna dostal příležitost napravit svou chybu. Poté, co Mexiko odmítlo zaplatit francouzským občanům náhradu za škody na jejich majetku během nepokojů v Mexico City, vyslali Francouzi do Mexika vojáky.
Mexiko mělo vůči Francii také obrovské dluhy. Francouzi vytvořili blokádu mexických přístavů a zmocnili se Vera Cruz, kde Santa Anna pobýval. Ten nemeškal ani minutu a začal organizovat obranu města proti útočníkům. Santa Anna byl zvyklý riskovat a co se mu nedalo upřít byla osobní statečnost. V tomto případě se mu ale jeho nerozvážnost nevyplatila. Při obraně hradeb byl zraněn nepřátelskou střelou a přišel o nohu.
Šílený čin mu pomohl stát se prezidentem
Santa Anna se rozhodl k podivnému kroku. Vystrojil vlastní noze pompézní pohřeb. Čtyři roky po bitvě u Vera Cruz, v roce 1842, nohu vykopal a pohřbil se všemi vojenskými poctami.
Zdánlivě se to jeví jako šílený čin. Jeho amputované končetině se dostalo plnohodnotného pohřebního obřadu. Nechyběly salvy z děl, recitace básní, dlouhé proslovy a modlitby na počest generála Santa Anny. Amputovaná noha byla vložena do křišťálové urny a pohřbena na hřbitově Santa Paula.
Tento šokující čin z Santa Anny udělal celebritu a pomohl mu stát se mexickým prezidentem. Připomínal lidem, že musel obětovat nohu pro svou zemi. Santa Anna byl viděn, jak během průvodů drží svou dřevěnou protézu a mává s ní ve vzduchu, aby lidem připomněl oběť, kterou pro zemi přinesl.
Santa Anna měl kromě příznivců ale i velkou skupinu odpůrců, kteří mu stále neodpustili jeho staré vojenské porážky. Při výkonu prezidentské funkce se také neprojevoval jako moudrý politik. Byl bezohledný a podněcoval sociální rozbroje, které vedly k četným demonstracím. Rozzuřený dav dokonce v roce 1844 vykopal Santa Annovu končetinu a předváděl ji v ulicích Mexico City.
Z prezidenta přeborník kohoutích zápasů
V roce 1847, během mexicko-americké války, se američtí vojáci zmocnili protézy Santa Anny. Santa Annovi se sice podařilo nějak uniknout, ale při zběsilém úprku na koni protézu ztratil. Američtí vojáci se jí zmocnili a s „velkou slávou“ odvezli do Illinois. V současné době je noha Santa Anny vystavena ve Státním vojenském muzeu ve Springfieldu.
Po porážce v roce 1848 Santa Anna opustil Mexico City a v letech 1855-1874 žil v exilu ve Spojených státech, na Kubě, Svatém Tomáši a v Kolumbii. Podzim svého života Santa Anna strávil tím, že se věnoval hazardním hrám a kohoutím zápasům. Hazardní hry ho sice nedokázaly uživit, ale jeho cvičení kohouti patřili k nejlepším.
V té době již téměř oslepl a byl nepohyblivý. Zemřel 21. června 1876 v Mexico City ve věku 82 let. Santa Anna byl pohřben na hřbitově Panteón del Tepeyac s vojenskými poctami.
Zdroj:
sanjacinto-museum.org, tshaonline.com, newworldencyklopedia.org, library.uta.edu