Velká obléhací děla nebyla v dějinách válečnictví ničím výjimečným. Sloužila k dobývání hradů a pevností už ve středovku. Jejich výhodou byla velká palebná síla, jejich nevýhodou obtížná manipulovatelnost a obtížná obsluha.
Hitler chtěl také své velké dělo
Hitler se chtěl vyrovnat Britům, ti už moderní těžké dělo měli. Zkonstruovali stroj, který vážilo 42 tun a byl schopný metat granáty 914 mm do vzdálenosti čtyř kilometrů. Své chloubě říkali „Mallet Mortar“. Vyrobili sice pouze dva kusy a nikdy nebyly nasazeny ve skutečných bojích, ale i tak dělal Mortar Hitlerovi velké starosti, informoval web militaryfactory.com.
Tlustá Bertha a těžký Gustav
Německo také už své monstrózní dělo mělo. Říkali mu Tlustá Bertha a bylo odzkoušeno v první světové válce, na příklad v bitvě u Verdunu. Tlustá Bertha se osvědčila při dobývání starších belgických a francouzských pevností, ale na moderní Maginotovu linii by nestačila. Její 420 mm houfnice nedokázaly prorazit mohutné železobetonové konstrukce a masivní ocel.
Zakázku na vývoj nové superzbraně dostala jako v případě Tlusté Berthy firma Krupp. Zadání znělo jasně: zbraň, která bude schopna prorazit obranné linie na francouzské straně hranic s Německem. Maginotova linie se skládala ze sítě betonových bunkrů spojených chodbami. Těžký Gustav se měl probít metrem oceli nebo sedmi metry kvalitního železobetonu. Podle Youtube kanálu American Heroes bylo zadání i pro zkušené konstruktéry firmy Krupp velkým oříškem.
Tlustá Bertha se jmenovala podle Berthy Krupp, dcery známého průmyslníka a dědičky závodů. Těžký Gustav dostal jméno podle Berthina syna a stávajícího ředitele fabriky Gustava Kruppa. Hitler Gustava osobně navštívil a seznámil ho se svými plány. Gustav kývl na jeho nabídku a zadal týmu svých nejlepších konstruktérů nelehký úkol.
Megalomanský projekt se nakonec povedlo naplnit
K tomu, aby bylo možné Maginotovu linii prorazit, musel být Těžký Gustav schopen vystřelit 4,6 tunové projektily na vzdálenost padesáti kilometrů. Zdál se to být úkol prakticky neřešitelný. Kruppovým konstruktérům se to nakonec přece jen podařilo.
Vzniklo monstrum vážící 1350 tun. V roce 1737 byl hotový návrh, který Hitler osobně odsouhlasil. V roce 1940 dle smlouvy s německou vládou měla být dodána první děla určená k útoku na Francii.
Při výrobě však došlo k technickým problémům a termín dodání prototypu se zpozdil zhruba o rok, píší stránky nationalinterest.org. Až v roce 1941 byl Gustav v několika částech po železnici převezen na střelnici Rugernward na pobřeží Baltského moře k prvním testům. Přítomný byl údajně i sám Hitler.
Neslavná „kariéra“ Těžkého Gutava
Ironií osudu se k Maginotově linii Gustav nikdy nedostal. Byl odeslán na druhou stranu Evropy. Do Francie Němci vstoupili přes Belgii, Maigenotovu linii obešli a její dobývání bylo tedy zcela zbytečné.
Gustava přesunuli na východní frontu, aby podpořil operaci Barbarossa. Gustav bojoval u Sevastopolu a škody, které dokázal napáchat, byly opravdu strašlivé, informoval interestentengineering.com. Poté byl přesunut k Leningradu, ale použit tu nikdy nebyl.
Definitivní konec Těžkého Gustava přišel v dubnu 1948. Zničili ho sami Němci. Báli se, že padne do rukou Američanů. Nakonec jeho torzo skončilo v rukou ruských expertů. Co s Gustavem bylo dál, známo není.