Jedna z rozhodujících bitev 2. světové války patřila také mezi ty nejkravavější. Připomeňte si, jak probíhala Bitva o Stalingrad.
V ponuré betonové noční můře Stalingradu se odehrál titánský střet mechanizované vojenské síly, který pohltil město a celé jižní Rusko do oblaku kouře a popela. Byla to bitva, která rozhodla o osudu Sovětského svazu a budoucnosti Hitlerova lebensraumu v západním Rusku. Hitlerova posedlost dobýt Stalingrad na jižní Volze odporovala strategickému smyslu; město mělo jen malou strategickou hodnotu kromě továrny na traktory a jména jeho největšího protivníka – Stalina.
Bez ohledu na strategickou bezvýznamnost trval Hitler na dobytí města, Měl za to, že porážka Stalingradu oslabí morálku Sovětů a pravděpodobně nadobro ukončí válku na východní frontě. Sovětská armáda dlouho nemohla najít na Němce recept.
Většina bojů se odehrávala v naprostém chaosu a Rusové v jednu chvíli kontrolovali jen těsný okraj centra města zády k řece Volze – nacistické vítězství se tehdy zdálo být téměř jisté. Čas však byl na straně Rudé armády. Německé zásobovací linie byly na pokraji zhroucení. A chladné počasí také nakonec Němce úplně odřízlo od zásobování. Stalin pak navíc vytasil další zbraň: svého nejlepšího polního velitele, generála Georgije Žukova.
Operace Uran Němce nepříjemně zaskočila
Žukov, podle pověstí náruživý pijan, co nešel pro sprosté slovo daleko, byl typem nekompromisního vůdce, kterého Rudá armáda potřebovala k porážce fašistického agresora. V listopadu 1942 dal Žukov do pohybu plán na uvolnění sovětských vojsk ve Stalingradu a obklíčení německé šesté armády.
Pod krycím názvem operace Uran Sověti prorazili německé linie v jejich nejslabším místě. Bylo to tam, kde byly umístěny rumunské jednotky. Účinně pak obklíčili německé jednotky kolem Stalingradu, čímž je odřízli od zbytku německé armády v Rusku a učinili je zranitelnými. Rudá armáda ve městě dostala rozkaz udržet se za každou cenu a vytvořit pro Němce peklo na zemi.
Hitler zakázal, aby se Němci Sovětům vzdali
Toho Sověti dosáhli nekonečnými útoky odstřelovačů, nástražnými výbušnými systémy a neustálým vyčerpáváním německých linií. Jak řekl jeden německý poddůstojník: „Tovární zdi, montážní linky, nástavby se hroutí pod náporem bomb… ale nepřítel se prostě znovu objeví a využije tyto nově vzniklé ruiny k opevnění svých pozic.“
Generál Paulus, velitel šesté armády, se rádiem spojil s Německem a naléhal na Hitlera, aby mu dovolil stáhnout se. Jenže o něčem takovém Vůdce nechtěl ani slyšet.
Paulusovi oznámil, že má držet pozice, nebo zemřít při pokusu o útok. V únoru 1943, kdy většina německé armády ve Stalingradu buď hladověla, trpěla pozdními omrzlinami, nebo byla mrtvá, se Paulus vzdal Rudé armádě, která ho zcela obklíčila.
V Berlíně se konalo masové shromáždění na památku hrdinné oběti šesté armády – skutečnost, že se vzdala, se do Německa nedostala…
Zdroj:
https://www.iwm.org.uk/history/what-you-need-to-know-about-the-battle-of-stalingrad
https://www.britannica.com/event/Battle-of-Stalingrad
https://warontherocks.com/2017/08/the-motherland-calls-the-battle-of-stalingrad-75-years-later/
https://www.history.com/this-day-in-history/soviet-counterattack-at-stalingrad