Boeing B-29 Superfortress, zvaný Enola Gay, byl bombardér americké armády, co svrhl 6. srpna 1945 atomovou bombu na japonské město Hirošima.
Boeing B-29 Superfortress byl čtyřmotorový těžký bombardér používaný americkým letectvem za druh světové války. Poetickou přezdívku Enola Gay mu dal pilot Paul Tibbets na počest své maminky.
Nešťastný 6. srpen 1945
V roce 1945 dostala posádka bombardéru důležitý a tajný úkol. Doletět nad japonské město Hirošima a svrhnout na něj zatím nikdy nevyzkoušenou bombu.
„Bylo to jako každá jiná mise. Někteří členové posádky si při letu četli, jiní jen tak podřimovali, protože bylo brzo ráno. Když bomba opustila letadlo, jako bychom nadskočili, protože se uvolnilo 10 000 liber,“ vzpomínal později Theodore Van Kirk, navigátor letadla.
Těsně po vypuštění bomby pilot navedl letadlo do 180° zatáčky. Ztratili trochu výšku a snažili se co nejrychleji dostat pryč. Pak se ozval výbuch a posádku oslepil jasný záblesk, následovala první tlaková vlna. Bombardér byl poškozený, ale dokázal se vrátit na svou základnu na ostrov Tinian.
Enola Gay byl přítomen i při útoku na Nagasaki
O tři dny později, 9. srpna, svrhly Spojené státy další atomovou bombu, tentokrát na město Nagasaki. Enola Gay startoval i při druhé misi. Na své palubě už bombu nenesl, ale letěl jako průzkumné letadlo mapující počasí nad Japonskem.
Po druhé světové válce Enola Gay vzlétl ještě několikrát. Využívalo jej armádní letectvo během programu atomových zkoušek v Tichomoří. Poté byl bombardér dopraven na letiště v Arizoně a v červenci 1949 jej převezli do Illinois a předali Smithsonovu muzeu. Do roku 1960 byl zaparkován bombardér venku. Památkáři se ale začali obávat o jeho stav. Rozmary počasí mu nesvědčily, a tak ho pracovníci rozmontovali na části a opět složili v nově zbudovaném hangáru Národního muzea letectví a kosmonautiky Smithsonian Institution.
Bombardér začal po letech budit emoce americké veřejnosti
Když se blížilo padesátileté výročí svržení atomových bomb na Japonsko, rozpoutaly se okolo Enola Gay velké spory. Válečným veteránům se nelíbilo, v jakém duchu muzeum expozici připravila. Tvrdili, že vyznívá nevlastenecky a protiamericky. Spojené státy prezentuje jako necitlivého agresora, zatímco japonskému utrpení věnuje nepřiměřenou pozornost. Expozice záměrně potlačuje informace o útoku na Pearl Harbor a zamlčuje informace o japonských zajateckých táborech a zvěrstvech, kterých se dopouštěli Japonci na amerických vojácích.
Proti výstavě vznikla petice, kterou podepsalo 9000 lidí. Letecká asociace se dala slyšet, že navrhovaná výstava je „fackou do tváře všem Američanům, kteří bojovali ve druhé světové válce a zachází s Japonskem a USA, jako by jejich účast ve válce byla morálně rovnocenná“.
Spory se rozšířily za hranice Spojených států
Lokální protest přerostl ve velkou akci a dokonce překročil hranici USA. Kansaská senátorka Nancy Kassebaumová napsala otevřený dopis Robertu McCormicku Adamsovi, tajemníkovi Smithsonova institutu. Situaci označila za americkou parodii a nabídla mu, aby slavný B-29 byl s hrdostí a důstojně vystaven v některém z muzeí na území Kanady.
Mezitím kurátoři Tom Crouch a Michael Neufeld, zodpovědní za obsah expozice, čelí dalším obviněním. Odpůrci výstavy je napadají čím dál agresivněji.
Tom Crouch se brání slovy: „Kritici nejsou ochotni vyprávět skutečný a pravdivý příběh. Snaží se jej zastavit v momentu, kdy bomba opustila letadlo. Tak to ale není. Nemůžeme přehlížet desetitisíce lidských tragédií, který tento akt způsobil.“
Politický tlak nakonec vedl k zásadním změnám výstavy. Zmizely některé fotografie a sekce o poválečném jaderném zbrojení. Musela být odstraněna slova o atomovém věku jako o počátku temné kapitoly lidstva.
Vše má dobrý konec
Přestože kurátoři požadavkům odpůrců vyhověli, byla výstava v roce 1998 uzavřena. Expozice se však ukázala jako populární a výdělečná. I kvůli velké medializaci ji navštívily za čtyři roky asi čtyři miliony lidí. Část veřejnosti se dožadovala znovuotevření, což se v roce 2003 skutečně povedlo. Dnes je bombardér vystaven v sídle Muzea letectví a kosmonautiky v Chantilly a proudí k němu davy lidí, aby na vlastní oči spatřili svědka jedné z nejdůležitějších a nejkontroverznějších událostí druhé světové války.
Zdroj:
wikipedie.org, time.com, wikipedie.org, denik.cz