Tlustá Bertha byla postrachem vojáků první světové války. Právě díky Tlusté Berthe vzniklo rčení: „Rána jako od Verdunu.“
Tlustá Bertha (německy Dicke Bertha) byl supertěžký moždíř ráže 42 cm vyvinutý v v Kruppových závodech v německém Essenu. Šlo o vůbec největší zbraň první světové války. Oficiální název zněl L/12 42-cm, ale nikdo obřímu dělu neřekl jinak než Tlustá Bertha.
Dělostřelectvo bylo základním pilířem armád první světové války
V první světové válce bylo dělostřelectvo nejdůležitější součástí armády, proto vývoji Tlusté Berty byla věnována mimořádná pozornost.
„Dělostřelectvo hrálo v první světové válce naprosto zásadní roli. Jeho význam stoupal každým dnem, s každou bitvou a každý voják si uvědomoval, že žádná vojenská operace se neobejde bez podpory dělostřelectva. Střepiny granátů zabily na frontě více lidí, než jakákoli jiná zbraň; dělostřelectvo způsobilo až 75% celkových ztrát… Z těžkého dělostřelectva bych vzpomněl proslulou 42 cm houfnici zvanou „Tlustá Berta“ s dostřelem 9 kilometrů“ tvrdí kurátor dělostřeleckých sbírek VHÚ pplk. Ing. Jan Fedosejev.
Nejsilnější a nejničivější
Tlustou Berthu si v roce 1912 objednalo německé dělostřelectvo. Zadání znělo: Nejsilnější a nejničivější. V roce 1913 už existoval prototyp, který se začal testovat v únoru. S Tlustou Berthou byla armáda mimořádně spokojená. V létě 1914 byl na světe druhý kus a do konce války Kruppovy závody stihly vyrobit ještě dalších deset spolehlivých děl.
Základem monstrózní konstrukce byl podle globe24.cz železný, 4,7 m dlouhý a 4,5 m vysoký, moždíř. Celková délka děla dosahovala deseti metrů. K obsluze stroje bylo potřeba osmi vojáků. Dostřel byl na tehdejší dobu neuvěřitelných deset kilometrů a hlaveň dokázala vypálit osm kulí ráže 24 cm za hodinu.
Přestože Berta vážila skoro 43 tun, byla na své poměry poměrně dobře manipulovatelná. Utáhly ji dva silné nákladní vozy, její transportní rychlost byla 7 km za hodinu. Příprava děla před bitvou zabrala cca 7 hodin.
Jméno vzniklo jako vtípek a pomsta hlavního konstruktéra
Když v roce 1902 zemřel Friedrich Alfreda Krupp, firmu zdědila jeho jediná dcera Bertha. Byla to sice pohledná mladá dáma, nicméně její korpulentnost se nadala přehlédnout. Krom mohutné postavy po svém otci také zdědila bystrou mysl a podnikatelského ducha.
Mezi zaměstnanci fabriky však nedosahovala přílišné obliby. Web 1914-1918.net píše, že byla sice majitelkou společnosti, ale přeci jen byla žena, a obzvláště v odvětví expandujícího zbrojního průmyslu se na ni muži dívali skrz prsty.
Jméno „Dicke Bertha“ údajně vymyslel konstruktér zbraně, profesor Fritz Rausenberger, který k své zaměstnavatelce také velkou náklonností netrpěl. Měla to být jakási jízlivá pomsta. Na britské straně dělo pojmenovali milosrdněji. Místo „Tlustá“ alespoň říkali „Velká“ Bertha.
Jaká byla reakce majitelky továrny na název produktu bohužel není známo a pravděpodobně se to už ani nikdy nedozvíme.
Bertha si vedla v bojích mimořádně obstojně
Poprvé Němci vyzkoušeli zbraň v ostrých bojích při ostřelování belgického města Lutych. Dosavadní děla byla nedostačující a nedokázala prorazit tlusté hradby pevnosti. Berta to zvládla excelentně. Další místo, kam ničivou zbraň německá armáda přesunula, byly pevnosti v Pontisse a Loncinu. I zde obstála na jedničku, jak uvádí welt.de.
Nejvíce škod se ale podařilo Tlusté Bertě napáchat u Verdunu. Pověstný „masomlýnek“ by pravděpodobně nebyl tak strašlivý, kdyby se ho neúčastnila tato děsivá zbraň.