Olympijské hry doping řeší už od svého vzniku. V dobách antiky by to ale předpokládal málokdo. Přeci jen výjimečnost antického Řecka tak nějak všichni vnímáme tak, jako by Řekové tehdy ani nebyli lidé – ale něco o trochu vznešenějšího. Tenhle pohled je ale podle odborníků chybný.
„Hrozí nebezpečí, že ze starořeckých atletů uděláme až nadpřirozené milovníky etiky, ale musíme pamatovat, že to byli lidé jako my,“ řekl agentuře Reuters Hugh Ming Lee, profesor klasických věd na Marylandské univerzitě. „Určitě se podvádělo, určitě se uplácelo.“
Doping v dobách antiky
Ovšem jak připomínají autoři studie „History of doping in Sport“ uveřejněné na stránkách doping.nl, doktoři Charles Yesalis a Michael Bahrke, v antice to nebylo jen a pouze o uplácení. Doping byl běžný už tehdy. Samozřejmě ale probíhal v jiné formě, než ho známe dnes.
Cílem závodníka tehdy bylo hlavně zvýšit sílu nebo překonat únavu. Dnes drogy na tyto problémy klasifikujeme jako anabolika a stimulanty. Lidé v antice se o anabolických a androgenních látkách dozvěděli empiricky – pozorováním funkce varlat. Prostě vysledovali účinky kastrace na domestikovaných zvířatech.
Lidé se od antiky až do středověku soustředili hlavně na tzv. organoterapii (pojídání orgánů). Jedli se orgány zvířat a lidí, přičemž se věřilo, že jejich pojídání vyléčí nemoci a zlepší vitalitu a další životní funkce.
I na antických olympijských hrách se proto mnozí sportovci snažili zlepšit svůj výkon. To prováděli buď studiem technik svého sportu nebo experimentováním s dietou. Charmis, spartský vítěz v běhu na 200 yardů (asi 183 metrů) na olympijských hrách v roce 668 př. n. l., údajně užíval tzv. speciální stravu, který se skládala výhradně ze sušených fíků. Ostatní sportovci jedli podle Yesalise a Bahrkeho mokrý sýr a pšeničnou mouku. Dromeus ze Stymfalu, který vyhrál závod dolichos ( 1 – 2. stol., běh na 3míle/1,6-4,8km) dvakrát v Olympii, dvakrát v Delfách, třikrát v Istmíi a pětkrát v Nemeji, zase prý jedl pouze masitou stravu.
Když olympijské hry založí podvodník
Ovšem dietní omezení nebyla tehdy považována za doping. Řešili se spíš podvody. A vlastně to bylo víc než logické… Má se totiž za to, že s myšlenkou olympijských her přišel původně podvodník.
Postava, o níž se předpokládá, že založila olympijské hry, je Pelops. Ten je vyhlásil na oslavu své svatby a vítězství na voze nad bohatým králem Oinomaosem. Vítězství ovšem získal až poté, co podplatil králova vozataje, aby sabotoval královu jízdu.
Proto se dál snažili organizátoři her podobným podvodům předejít. Jak připomíná web smithonianmag.com, podle řeckého kronikáře Pausania, jehož texty z 2. století n. l. byly použity jako vodítko při vykopávkách v Olympii, museli zneuctění sportovci zaplatit postavení Diovy sochy u vchodu na stadion. To mělo ostatní soutěžící odradit od podvodů.
Podstavce šesti soch dodnes lemují chodník k aréně na Peloponésu, asi 175 km jihovýchodně od Athén.