Dopis nese datum února roku 108 n. l. a Apollinarius ho odeslal matce Tasoucharion do egyptské Alexandrie z Bostry v Arábii, kde působil s 3. kyrénskou legií. Do armády narukoval kolem roku 103/104 n. l., zatímco 3. legie byla v Egyptě.
Když Apollinarius vstoupil do legie, šel ve šlépějích svého otce Gaia Julia Sabina. Ten v ní rovněž sloužil a nepochybně svému synovi poskytl důležitý vhled do vojenského života. Otec i syn sloužili po deset či více let, i když ne ve stejné legii. V roce 105 n. l. byl Sabinus převelen do legie XXII Deiotariana, která zůstala v Egyptě po celý zbytek jeho služby.
Dopis byl spolu s několika dalšími, které psali Sabinus i Apollinarius, nalezen jako sbírka při vykopávkách v egyptské Karanis, kde se muži po skončení vojenské služby zřejmě usadili, píše profesor W. Graham Claytor ve své odborné práci veřejně dostupné na serveru trismegistor.org.
Rodina jako základ úspěchu
V době, kdy Apollinarius psal námi probíraný dopis, už pomalu stoupal v hodnostech. Během několika let po narukování se stal secutorem (pomocníkem důstojníka) a v roce 108 n. l. už sloužil jako člen štábu cornicularius (vojenský úředník/sekretář).
Je pravděpodobné, že Apollinariovy kariérní vyhlídky výrazně zlepšily vojenské konexe, které měl díky svému otci. V dalším svém dopise totiž Apollinarius posílá svému otci pozdravy od bývalých spolubojovníků ze III. kyrénské legie, což naznačuje, že přátelství bylo udržováno i napříč legiemi.
Všechno se odvíjelo od hodnosti
Jednou z výhod nové hodnosti bylo osvobození od některých fyzicky náročnějších prací, kterým se legionáři museli věnovat. Napsal to matce a děkuje v dopise božským vlivům, které ho náročné práce ušetřily „Děkuji Sarapisovi a Štěstěně, že zatímco se všichni celý den lopotí při řezání kamenů, já se jako principalis nepohybuji a nic nedělám,“ píše Apollinarius.
Ten měl místo řezání kamenů jiné, spíše administrativní úkoly. Z jeho psaní je však patrné, že od určité hodnosti se vojáci nemuseli podobných činností účastnit – za což byli, alespoň podle Apollinariovy reakce, velmi vděční.
Pláč a neschopnost jíst
Z dopisu také vyplývá, že Apollinarius trpěl steskem po domově. Píše, že pokaždé, když si připomene domov, nemůže jíst ani pít, ale jen pláče. Když Apollinarius narukoval, jeho legie byla již více než sto let umístěna v Egyptě, takže ho přemístění nejspíš dost nepříjemně zaskočilo.
Během několika let se pak Apollinarius ocitl v Bostře, kam byla legie převelena v rámci příprav na anexi Nabatejska. Apollinarius možná nečekal, že bude vyslán tak daleko od domova. Zároveň svou matku uklidňuje, že si nemá dělat příliš velké starosti, a říká jí, že je umístěn na „dobrém místě“.
Mnoho římských vojáků v dopisech rodině vyjadřovalo stesk po domově podobně. Poměrně častým popisem jejich pocitů bylo utrpení z neschopnosti jíst a pít a pláč, ačkoli většina z nich se zároveň snažila rodiny ujistit, že se jim daří dobře.
Do jisté míry se tak může také jednat o obvyklé fráze používané k vyjádření stesku po domově. Přesto dávají nahlédnout do emocionální roviny odloučení od domova a rodiny během služby v římské armádě.
Nepřekvapí, že většina vojenských dopisů obsahuje úpěnlivé žádosti o zprávy z domova a mnoho z nich kárá rodinné příslušníky za to, že nepíší dostatečně často.
Nejmilovanější zábava vojáků? Nakupování oblečení
Apollinarius v dopise také žádá matku, aby promluvila s jeho přítelem v Alexandrii a nechala si od něj poslat nějaké prádlo z hrubých vláken, protože v Bostře bylo velmi horké počasí a Apollinarius nebyl schopen obstarat žádný materiál ve městě. Z toho se zdá, že římští vojáci spoléhali na rodinu a přátele doma, kteří jim posílali peníze a zboží, co potřebovali (nebo chtěli). A oblečení bylo nejoblíbenějším zbožím.
Nakupovalo se ale i do Říma. Apollinarius píše matce, že ji koupil dárek z Tyru, který ještě neodeslal, protože od ní neměl instrukce, jak má balíček poslat, a obával se, že nedorazí v pořádku.
Dále se zmiňuje perlách, ebenovém dřevě a dalším exotickém zboží, které se v Bostře prodává, čímž možná matce naznačil, že se jedná o luxusní dárek. Každopádně jeho dopis nechává nahlédnout do běžného života v římské armádě a jeho dopadu na vojáky a jejich rodiny.