_-_Bad_Pyrmont.jpg){kind=link}
Arminius byl germánský vůdce, který proslul tím, že sjednotil germánské kmeny a uštědřil Římské říši největší vojenský výprask v její historii.
Když Arminius vedl germánské barbary k vítězství nad Římany v bitvě v Teutoburském lese v roce 9 n. l., znamenalo to zlom v lidských dějinách. Arminius měl vzdělání a výchovu z Říma, díky čemuž se také účastnil vojenských operací. Původem ale Arminius nebyl Říman, byl šlechticem z kmene Cherusků, jednoho z četných barbarských a často válčících kmenů v germánských provinciích.
Arminius neboli Hermann, jak se mu později začalo říkat v Německu, byl dospívající náčelník kmene Cherusků, který ve svých 26 letech vedl povstání a byl po generace uctíván jako ten, kdo sjednotil Germány a vyhnal Římany z Germánie. Stal se díky tomu prvním nefalšovaným germánským hrdinou. Takovým, na kterého mohou být Němci dodnes pyšní.
Načelníkův syn odevzdaný Římu v zájmu míru
Arminius se narodil Segimerusovi, náčelníkovi Cherusků, v roce 17 př. n. l.. Segimerus, který si cenil svobody svého lidu, nabídl syna jako rekruta do římské armády, když se Římané přiblížili k hranicím jeho kmene (mezi Římany bylo běžnou praxí verbovat mladé vojáky mezi dětmi náčelníků z cizích zemí, přičemž svobodu těmto zemím pak poskytovali jako zástavu). Arminius i jeho mladší bratr Flavus díky tomu prošli vojenským výcvikem v římské armádě.
Budoucí německý hrdina v armádě rychle postupoval ve vojenských hodnostech. Stal se velitelem a těšil se oblibě římského císaře Augusta. O Arminiových vnitřních motivacích a osobním životě bohužel není téměř nic známo.
Jisté ale je, že Germánské hranice byly pro Římany už za Augusta velmi lákavé. Císař považoval mezi sebou bojující kmeny na východ od Rýna za pouhé barbary, kteří čekali, až si je někdo podmaní. Římská vojska proto opakovaně vpadla do kmenových území mezi lety 6 př. n. l. a 4 n. l. a nakonec si na území dnešního Německa vybudovala síť základen na řekách Lippe a Weser.
Návrat z Balkánu změnil Arminiův pohled na Římany
Vše došlo tak daleko, že germánské kmeny navzdory rostoucímu nepřátelství vůči římské okupaci měnily železo, dobytek, otroky a potraviny za římské zlaté a stříbrné mince a luxusní předměty. Některé kmeny dokonce přísahaly Římu věrnost; díky čemuž pak germánští žoldnéři bojovali po boku římských vojsk až na území dnešní České republiky.
Když se Arminius zrovna vrátil z úspěšného tažení na Balkáně, zjistil, že guvernér Germánie, římský generál Plebius Quinctilius , dosahuje významných zisků pro říši tím, že vraždí Arminiovy příbuzné v Germánii. To v něm probudilo vztek. Pochopil, že Římané s Germány nikdy nebudou jednat jako s rovnými. A Arminius proto vymyslel plán, jak Římu natrvalo podrazit nohy.
Vzal si krátkou dovolenou z armády a odjel do Germánie ve snaze sjednotit místní kmeny k obraně proti římským útočníkům. Germánské kmeny se rozhodly, že se sejdou, protože se jim nejspíš díky nevýhodné a kruté okupaci líbila představa zabíjení římských vojáků.
Osudná bitva v Teutoburském lese
Ačkoli Arminiovy motivy jsou dodnes nejasné, většina historiků se shoduje, že k jeho rozhodnutí postavit se Římanům vedla i touha vládnout svému kmeni. Vymyslel skvělý plán, jak svého cíle dosáhnout: Římany nechal, aby ho sledovali do smrtící pasti tím, že falešně ohlásí „povstání“ v oblasti, kterou neznali. Segestes, konkurenční náčelník, Varusovi opakovaně varoval, že Arminius je zrádce, ale Varus ho neposlouchal. Římané věřili, že mohou porazit kohokoli.
Na podzim roku 9 n. l. se Varus vydal na výpravu do Teutoburského lesa se třemi kompletními římskými legiemi – Legií XXVII., Legií XXVIII. a Legií XXIX., které doprovázelo několik kohort pomocníků a podpůrných jednotek. Cílem bylo podmanit si kmeny ve východním Německu a rozšířit římskou nadvládu za řeku Labe.
Arminius a jeho muži Římany přepadli ze zálohy a během třídenního konfliktu, kdy se římské legie rozpadly na kusy a snažily se probít hustě zalesněnou krajinou, je úplně roztrhali na kusy.
Podrobnosti o tom, co přesně se odehrálo v bitvě v Teutoburském lese, se nedochovaly v žádné písemné podobě. S jistotou lze říci pouze to, že žádný z 30 000 římských vojáků, kteří vstoupili do lesa, se už domů nevrátil…
O čtyři roky později vyslal císař Tiberius do Teutoburského lesa římského generála Germanicuse. Ten s hrůzou v očích zjistil, že nejenže byly zničeny tři legie a jejich pomocné jednotky, ale že lebky mrtvých vojáků Germáni přibili na kmeny stromů po celém lese jako varování před budoucími nájezdy Říma. V celé historii Římské říše to byla nejničivější porážka římských vojsk.
Zdroj:
denofgeek.com, Wikipedie, hrishikeshbaskaran.medium.com, smithonianmag.com, spiegel.de