Kavalerie generála Custera ve slané bitvě u Little Bighornu porazili spojenými silami indiánské kmeny, což vedlo k jedné z nejslavnějších porážek americké armády.
Bitva u Little Bighornu, která se odehrála mezi 7. plukem americké kavalerie a kmeny Lakotských Siouxů, Severních Šajenů a Arapahů, byla součástí války, jejímž cílem bylo donutit indiány, aby se uchýlili do rezervací.
V roce 1868 mnoho lakotských vůdců souhlasilo se smlouvou z Fort Laramie a zavázalo se vzdát kočovného života, který je často přiváděl do konfliktu s ostatními kmeny a americkými osadníky. Někteří vůdci, včetně Sedícího býka a Šíleného koně, však smlouvu odmítli – což vedlo americkou vládu k tomu, aby celou záležitost předala armádě.
Generál Philip Sheridan, velitel vojenské divize v jihozápadní části Missouri, vypracoval strategii, jak vzdorovité Lakoty a Šajeny, kvůli jejich postoji považované za nepřátelské, zapojit do boje. Doufal, že je tak donutí vrátit se do rezervace Velkých Siouxů. Na pomoc záměrům vlády Sheridan vyslal tři oddíly čítající dohromady necelých 2 500 mužů – mezi nimi i 7. kavalerii podplukovníka George Armstronga Custera.
Neshody bílých mužů
Splnit Sheridanovy pokony se však ukazoavlo těžší, než se plánovalo. Vázla komunikace mezi jednotlivými oddíly, byla vyloženě problematická, plná neshod. Ještě horší bylo, že se vojákům příliš nedařilo obtížné kočovné indiány najít, natož určit, na jak dlouho se jejich vesnice usadí nebo kterým směrem by se mohli vydat dál. V době bitvy se proto nakonec kmeny sešly ve vesnici v jižní části střední Montany, čímž značně posílily své řady.
Dne 22. června se Custer a jeho 7. kavalerie oddělili od hlavních sil, aby se přiblížili ke kmenům z východu a jihu a zabránili jim v rozptýlení. Generál Alfred Terry a plukovník John Gibbon se svou pěchotou a kavalerií měli působit jako blokáda ze severu.
Spojené síly indiánské
Custer pochodoval se svými muži přes noc a ráno 25. června se rozmístili poblíž Vlčích hor asi 12 mil od indiánského tábora podél řeky Little Bighorn. Custer se původně chtěl schovat a zahájit útok za úsvitu,. Jenže pak podlehl myšlence, že byli odhaleni a nařídil okamžitý postup. V táboře bylo v tu chvíli celkem asi 8 000 indiánů, z toho 1 800 válečníků.
Custer rozdělil celý oddíl na čtvrtiny, takže velel jednotce 210 mužů. Další skupina, vedená majorem Marcusem Reno, utrpěla těžké ztráty a musela rychle ustoupit poté, co ji přemohli šajenští a siouxští bojovníci. Když vojáci ustupovali na koních, válečníci cválali vedle nich, strhávali je na zem a stříleli po nich z luků. Custerovi muž dokázali dokonce vstoupit do vesnice z druhé strany, ale velké množství Šajenů a Siouxů se vrtátilo z pronásledování ostatních Američanů a zaútočilo na ně, čímž donutili Custera stáhnout se na dlouhý vysoký hřeben.
Oglalští Siouxové pod velením Šíleného koně doplnili své řady, obklíčili Custerovy muže a zasypali je šípy a střelbou. Když se nepřítel přiblížil, nařídil Custer svým mužům, aby zastřelili koně a naskládali mrtvoly na hromadu a vytvořili tak hradbu, což se však ukázalo jako nedostatečná ochrana. Během hodiny všichni Custerovi vojáci zemřeli.
Zdroj:
Wikipedie, history.com, Brittanica