Nadějnému střelci osud zasadil těžkou ránu. Vadný granát mu poškodil pravou ruku a udělal z něj invalidu. Károly Takács se ale zatvrdil a začal střílet levou.
Károly Takács se narodil 21. ledna 1910 v Budapešti. Hned po základní škole vstoupil do maďarské armády. Jeho talent se projevil záhy, stal se vynikajícím střelcem z pistole. Široko daleko neměl konkurenci, přesto mu bylo v roce 1936 odepřeno místo v maďarském střeleckém týmu na letních olympijských hrách v Berlíně. Byl bohužel jen seržantem a soutěžit směli vojáci s důstojnickou hodností.
Za nedlouho nesmyslný předpis armáda zrušila a Takácsovi byla podle Wikipedie přislíbena účast na letních olympijských hrách v roce 1940, které se měly konat v Tokiu. Všichni do geniálního střelce vkládali obrovské naděje. Takács Maďarsku získá zlato!
Naději maďarského sportu postihlo neštěstí
Károly Takács pilně trénoval a připravoval se na olympiádu. Bohužel pouze pár měsíců před začátkem her ho postihla obrovská tragédie. Při vojenském cvičení mu v ruce vybuchl granát. Ruka byla zcela roztříštěná a nešlo ji zachránit. Z naděje maďarského sportu se stal invalida. Všichni očekávali, že Takács opustí armádu a odejde do důchodu. Že by mohla pokračovat jeho sportovní kariéra, nikoho ani nenapadlo.
Když to nejde pravou, musí to jít levou!
Takács byl ale bojovník, který se nevzdává. Rozhodl se, že když pravou ruku nemá, naučí se střílet levou. Ihned po měsíčním pobytu v nemocnici začal trénoval, zprvu tajně a sám. Nikdo nevěděl, co dělá. Nestál o lítost ani výsměch. Každý den úporně cvičil střelbu za cíl.
Na jaře 1939 se k velkému překvapení všech objevil na maďarském národním mistrovství ve střelbě z pistole. Ostatní střelci za Takácsem přišli, aby mu vyjádřili soustrast a obdiv, že má sílu přihlížet, jak střílí ostatním píše reedsy.com. Překvapilo je, když řekl: „Nejsem tu proto, abych se díval, ale abych se zúčastnil.„
Když soutěž začala, všichni mysleli, že se Takács zbláznil a učiní marný pokus stisknout spoušť pravou rukou. Ostatní sportovci byli dobře informováni o rozsahu poškození jeho ruky.
Když však přišla řada na Takácse, vzal pistoli do levé ruky a pálil jednu přesnou ránu za druhou. Ani jednou neminul terč. Všichni ostatní stříleli pravou. Stalo se nemožné. Takacs zvítězil.
Ani druhá olympiáda nevyšla
Takácsův sen o olympijském zlatu se bohužel rozplynul i tentokrát. Olympijský výbor olympiádu v roce 1940 zrušil kvůli druhé světové válce. Takács byl zklamaný, ale zarputile trénoval dál. Kvůli válce se nedočkal ani olympiády v roce 1944. Své naděje upnul k olympiádě v roce 1948.
Konečně se dočkal!
V roce 1948 bylo Takácsovi 38 let. Na vrcholový sport už byl starý a za favorita londýnských her považován nebyl. Před soutěží se úřadující mistr světa Takácse s pohrdáním zeptal, co na olympiádě vlastně dělá. Takács odpověděl, že přišel, aby bojoval.
Takacs ale už po několikáté v životě způsobil senzaci. Na olympijských hrách v Londýně získal nejen zlatou medaili, ale také světový rekord v rychlopalné pistoli. O čtyři roky později, na olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952, získal Takács opět zlatou medaili Znovu dostal to, o co celý život usiloval.
Takács byl skutečný vítěz
Takács by měl rozhodně právo se litovat. V jeho situaci by většina lidí zanevřela na sportovní ambice a možná i na celý život. Takács však nebyl člověk, který by se vzdal. Obrovskou psychickou silou a nezdolnou vůlí dokázal zvítězit nad osudem, který mu připravil překážku zdánlivě nepřekonatelnou. Jeho životní krédo, které připomínají stránky paralympics.org, znělo:
Život není o tom, jak tvrdý úder dokážeš dát… Je o tom, kolik jich dokážeš přijmout a přitom jít stále dopředu.