Schistosomóza je nebezpečné onemocnění, kterým se lze nakazit prostřednictvím infikované vody. Krom rudého výtoku z močové trubice se projevuje bolestí břicha, horečkami a průjem. Poprvé byla nemoc podrobně popsána německým lékařem Theodorem Bilharzem. Rozklíčoval její podstatu, a proto je též známá pod starším názvem Bilharzie. Jako lidový název schistosomózy se používá „hlemýždí horečka“, protože parazit, který ji způsobuje, se v prvním stádiu vyvíjí v těle vodních hlemýžďů.
Třífázový cyklus je podobný hororu
Infekci vyvolává drobný cizopasník latinsky nazvaný Schistosoma. Schistosomózy jsou typem organismu, který potřebuje k přežití sekundárního hostitele, v tomto případě vodní plže. Cizopasnící vyrůstají v plžích tělech až do doby své dospělosti. Mladí paraziti se vyklubou z plžova těla, plavou v sladkovodních jezerech, řekách, rybnících nebo potocích a hledají si nový domov. Člověk je dalším vhodným hostitelem. Zavrtají se skrz kůži a putují krevním řečištěm do jater. Zde zesílí a spáří se. Odplaví se do střev nebo močového měchýře (v závislosti na druhu) a zde nakladou vajíčka. Vajíčka opouštějí tělo spolu s močí a výkaly, poté se z nich vylíhnou larvy, které začnou lovit vodního plže. A cyklus začíná znovu.
Nemoc je výrazně africkou záležitostí
Nemoc se vyskytuje především v tropických a subtropických oblastech. Podle Světové zdravotnické organizace 91,4 % osob postižených schistosomózou žije v Africe. Nejvíce ohroženy jsou chudé komunity, které nemají přístup k čisté vodě. Nedostatek informací o nemoci v kombinaci s nízkou úrovní všeobecného vzděláni může vést i k zásadnímu nepochopení vzniku nemoci. Bohužel, pokud nemoc není detekována a léčena včas, může být smrtelná. V roce 2000 odhadovala WHO celosvětový počet úmrtí na 200 000. Nemoc byla zjištěna v 78 zemích, nejvíce případů pak bylo v Egyptě.
Léčbu komplikují obtížné životní podmínky a neinformovanost
Dodnes je přítomnost krve v moči, tzv. hematurie, některými lidmi v Africe považována za projev mužské menstruace. Tento pomýlený názor se týká skupin omezeně gramotných a sociálně nízkých. Bohužel dezinformace může být nebezpečná. Když schistosomózu lidé nepovažují za nemoc, neléčí ji a mohou na ni zemřít. Při včasném záchytu je přitom nemoc poměrně snadno odstranitelná. Nejběžněji nasazovaným a dobře fungujícím lékem je praziquantel.
Řešení? Krevety!
Vědci přišli na to, že aby se nemoc nešířila, nejlepším řešením je omezit počet šneků – hostitelů. Tím, že byly na řekách zbudovány přehrady, se zabránilo přirozenému pohybu krevet, které vodní šneky požíraly. Vodní šneci ztratili přirozeného nepřítele, rapidně se přemnožili a s tím i dramaticky stoupl počet případů nakažení schistosomózu.
Bioložka Dr. Susan Sokolowová ze Stanfordské univerzity k situaci řekla: „Tam, kde vznikly přehrady, výskyt schistosomózy vzrostl ve srovnání s řekami s přirozeně tekoucí vodou zhruba dvojnásobně. Schistosomóza se šíří stojatou sladkou vodou. V některých tropických oblastech, kde lidé pracují na zaplavených místech, jako jsou rýžová pole, se většina chlapců nakazí a začne krvácet kolem puberty. Lidé si pak příznaky vykládají jako přirozený fyziologický proces – mužskou menstruaci. Nedávají schistosomózu do souvislosti s prací na poli.„
Egyptská vláda má speciální program na boj proti nemoci
Nejvíce je schistosomóza rozšířená v Egyptě a právě zde se nejčastěji setkáváme s mýtem mužské menstruace. Je zde tradičním vysvětlením příznaků. První zmínky o menstruujících mužích se objevily před 4000 lety a ve starém Egyptě. Hieroglyfem označujícím tuto nemoc byl kapající penis. Přibližně od roku 1200 př. n. l. se v mumiích nacházejí vajíčka schistosomózy.
Egyptská vláda schistosomózu považuje za závažný problém. Jednak se snaží šířit osvětu a vymýtit pověru o mužské menstruaci a jednak do vodních nádrží a stojatých vodních toků začala nasazovat znovu krevety, které požírají vodní slimáky a tím i eliminují potenciální přenos na člověka.