Nejenže se nemohly zúčastnit, ale většina žen ani nesměla na stadion.
Spartská princezna Kyniska byla první ženou, která zvítězila na starověkých olympijských hrách, když dvakrát získala ekvivalent zlaté medaile (korunu z olivových listů) v závodě tethripponů neboli vozatajů se čtyřmi koňmi – Stalo se to v letech 396 a 392 př. n. l. a Kyniska vyhrála byla mezi vítězi zapsána díky tomu, že vlastnila a chovala koně, nikoliv že se účastnila samotných her.
Ve skutečnosti se ženy nemohly antických olympijských her účastnit (nebo je dokonce sledovat, pokud byly vdané) pod trestem smrti, jak informují stránky perseus.tufts.edu. Jedinými povolenými divačkami byly mladé neprovdané ženy a Démétřina kněžka, která měla čestné místo vedle oltáře.
Smrtelný risk kvůli synovi
Toto omezení však nezabránilo jedné odhodlané matce, aby se vplížila dovnitř. Kallipateira z Rhodu se podle stránek worldhistory.org převlékla za trenéra, aby mohla sledovat svého syna při boxu. Když byla přistižena, nebyla potrestána – její dědeček byl koneckonců král.
Nicméně od té doby, co se Kallipateira dokázala vmísit mezi mužské trenéry, se zavedlo nové pravidlo. Podmínky účasti byly změněny tak, že se trenéři museli před vstupem do arény svléknout, aby prokázali své mužství.
Obecné nízká práva žen v antice
Mimo Spartu měly ženy ve starověkém Řecku jen málo práv a jejich život řídili muži z rodiny. Nejprve je měl na starosti otec, a po něm převzal péči manžel. Pokud žena oba přežila, zodpovídal za ni dospělý syn nebo strýc.
Jistě existovaly ženy, které našly způsob, jak prosadit svou individualitu, jako Sapfó z Lesbu, Telesilla z Argosu nebo Agnodika z Athén, ale obecně vzato měly ženy, které chtěly žít nezávisle a řídit svůj život a finance, pouze možnost stát se hetérou, prvotřídní kurtizánou, jako třeba slavná Aspasie z Milétu.
Život žen byl takto omezen, protože byly v době antického Řecka považovány za obzvláště slaboduché a náchylné k tomu, aby si dělaly, co chtějí. Ženy byly od přírody považovány za divoké a „zkrotit“ je mohl až manželský svazek, který umožňoval manželovi kontrolovat jejich různé rozmary a pudy.
„Zkrocená zvířata mají lepší povahu než divoká a všem zkroceným zvířatům se daří lépe, když jim vládne člověk, protože pak jsou zachována. A opět: samec je od přírody nadřazený a samice podřízená; jeden vládne a druhý je ovládán; tato zásada se nutně vztahuje na celé lidstvo,“ komentoval tehdejší poměry na světě Aristoteles ve své knize Politika.