O vládě Augusta se toho napsalo snad stejně jako o křesťanství. Do detailu se rozebírala šílenství Nera nebo úchylnost Caliguly. Jejich vlády byly milionkrát rozebírány, vyprávěny, převyprávěny a občas i přikrášleny, protože se zvažovalo, jaké vlastně bylo jejich místo v dějinách římské říše. Poslední římský císař podobné pocty nezažil.
Jméno Romulus Augustus je téměř neznámé. O jeho životě se skoro nic neví a jeho krátká vláda se zdá být pouhou poznámkou pod čarou na konci starověkého Říma. Přesto se mu dostává podivně významné pocty – byl poslední legitimní západořímský císař, jehož svržení znamenalo politický posun v raně středověké Evropě.
Syn aristokrata, který se rychle prosadil v armádě
Romulus se narodil kolem roku 465 n. l. jako syn římského aristokrata, generála a politika Oresta. Romulův otec Orestes, původem z Panonie, sloužil v téže době u Attily jako sekretář (notarius) a emisar.Později prodělal úspěšnou kariéru na Západě a v roce 475 ho císař Julius Nepos učinil patriciem. Romulova matka zase byla dcerou hraběte Romula z Pasova, po němž dostal jméno. Ačkoli o jeho dětství je známo jen málo dalších informací, otcovo postavení naznačuje, že měl Romulus formální vzdělání typické pro tehdejší urozené chlapce.
Jeho život nabral zajímavé obrátky v roce 474 n. l., kdy byl Romulův otec Orestes novým císařem Západořímské říše Juliem Neposem jmenován magister militum neboli „mistrem vojáků“. Orestes v nově nabytém velení armádě rychle spatřil příležitost, jak získat moc pro sebe a svůj rod. Do srpna roku 475 n. l. se zmocnil vlády v Ravenně a Nepos uprchl do Dalmácie.
Poslední římský císař Romulus Augusus
Orestes však místo toho, aby trůn získal pro sebe, učinil příštím císařem Romula. Ten se ve věku asi 10 až 14 stal oficiálně „Romulem Augustem“. Římská veřejnost se k tomuto jménu stavěla nelibě. Romulus se totiž jmenoval stejně jako vůbec první římský císař, což se bralo jako urážka. Dočkal se proto přezdívky „Momyllus“ („malá hanba“) nebo „Romulus Augustulus“, což znamenalo „prcek Augustus“. Z toho je patrné, jak malé úctě se těšil u prostého lidu.
Ve skutečnosti měl k legitimitě daleko: do exilu vyhnaný Nepos si stále nárokoval trůn a na východě byl uznáván jako císař. I proto je podle některých historiků poslední římský císař Nepos a ne Romulus. Kromě toho byl mladý Romulus de facto pouhou figurkou svého otce. Do politiky se nijak nezapojil, a přestože jeho jméno bylo vytištěno na některých mincích ražených ve městech, jako je Řím, Ravenna a Milán, na Romulovu počest se nestavěly žádné pomníky.
K Romulově nepopularitě pomohla i skutečnost, že římská říše na tom byla zle. V předchozím století ztratila velkou část své politické moci a půdy. Konkurenční Byzantská (východní) říše bohatla a její vládci hrozili, že si podmaní západní říši.
Krátké panovaní nastrčeného mladíka
V roce 476 n. l. se proti němu spojily ke vzpouře východní kmeny Herulů, Turcilingů a Scirianů, které pod vedením důstojníka jménem Odoaker rychle táhly za italskou hranici. 3. srpna se Odoaker prohlásil prvním barbarským králem Itálie a o pět dní později Romulova otce Oresta porazil v boji.
Romulův otec byl zajat a popraven, zatímco dospívající císař uprchl do Ravenny. O necelý týden později město padlo. Romulus byl sesazen.
Císařská pečeť a další předměty z kanceláře byly poslány císaři východní říše Zenonovi, což znamenalo konec vlády západu.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Romulus_Augustus
https://www.britannica.com/biography/Romulus-Augustulus
https://www.historyextra.com/period/roman/what-happened-to-the-last-emperor-of-rome/