Ale zpráva, že Dolly byla vytvořena za účelem vývoje nových léčebných postupů, byla zpočátku přehlušena obavami, že příště budou klonováni lidé. Bill Clinton, tehdejší americký prezident, odrážel náladu veřejnosti, když s velkou pompou vyhlásil zákaz pokusů s klonováním lidí. Řekl, že tato technologie „má potenciál ohrozit posvátná rodinná pouta, která jsou základem našich ideálů a naší společnosti“. Zároveň však poznamenal, že „na těchto nových technikách není nic nemorálního nebo špatného ze své podstaty, protože jsou příslibem převratných lékařských postupů a život zachraňujících léků“.
Rozhlasové vlny a noviny byly plné zpráv o tom, co znamená být člověkem, zda budou klony identické s osobou, z níž byly naklonovány, a zda vědci nezasévají semínka dystopické budoucnosti. Sekta zvaná Raeliáni, která se oblékala do futuristických hábitů, tvrdila, že vytvořila tzv. klonované dítě jako krok k dosažení nesmrtelnosti. Dva vědci mi řekli, že zkoumají, jak klonovat lidi, aby mohli vyvinout léčbu neplodnosti. A jeden tým v Jižní Koreji publikoval v uznávaném vědeckém časopise vědeckou práci, v níž uvedl, že naklonoval lidské embryo.
Později se ukázalo, že vedoucí korejského výzkumného týmu své výsledky zfalšoval a ani lékaři zabývající se plodností, ani raeliánské hnutí nepředložilo jediný důkaz, který by jejich tvrzení potvrdil. A v centru všeho dění byla Dolly. Měla kolem sebe královskou auru; vyčnívala z řady ostatních ovcí, působila pyšněji, její rouno bylo hustší a dokonce se lesklo. Zdálo se, že si užívá pozornosti světových médií, která se sjížděla do dosud málo známého Roslinova institutu, jenž se nachází v klidné vesnici nedaleko Edinburghu Její stvoření mělo ozvěny románu Mary Shelleyové Frankenstein, v němž byla neživá tkáň oživena pomocí elektřiny.
Cílem bylo najít lék na Parkinsonovu chorobu
Dolly, která dostala jméno po zpěvačce Dolly Partonové, byla vytvořena z buňky odebrané z mléčné žlázy dospělé, šestileté ovce. DNA buňky se vložila do prázdného ovčího vajíčka a ozářila elektřinou. To překvapivě zvrátilo proces stárnutí a z buňky se stalo embryo. Když pak bylo vajíčko implantováno do dělohy ovce, vyrostla z něj přesná genetická kopie ovce, z které byla buňka odebrána.
Při setkání s tvůrcem Dolly, profesorem sirem Ianem Wilmutem, bylo jasné, že to není žádný doktor Frankenstein. Chtěl najít léky na vysilující nemoci tím, že by stejnou technologií vypěstoval mozkovou a svalovou tkáň, kterou by bylo možné transplantovat pacientům.
Profesor Wilmut doufal, že se mu podaří vzít buňku pacienta trpícího například Parkinsonovou chorobou a vrátit ji do embryonálního stavu. Ale místo toho, aby se z ní vyvinul klon pacienta – takzvanou embryonální kmenovou buňku by bylo možné přimět k tomu, aby se z ní staly nervové buňky, které by mohly nahradit poškozené části pacientova mozku. Krása terapeutického klonování spočívala v tom, že tyto embryonální kmenové buňky mohly být přeměněny na jakékoli lidské buňky – a mohly tak být použity k opravě poškozené tkáně u pacientů trpících celou řadou onemocnění včetně srdečních chorob a revmatismu.
Zákaz klonování lidských bytostí
Některé církevní skupiny a skupiny bojující proti potratům chtěly tuto technologii zakázat s argumentem, že tento proces zahrnuje vytváření a následné ničení lidských embryí. Po intenzivním lobbování ze strany lékařské výzkumné komunity parlament povolil výzkum terapeutického klonování, ale zakázal klonování lidských bytostí.
Deset let po narození Dolly se však tyto argumenty staly bezpředmětnými. V roce 2006 objevil japonský výzkumník nový způsob, jak vytvořit buňky, které se chovají stejně jako embryonální kmenové buňky, aniž by bylo nutné klonování. Indukované pluripotentní kmenové buňky – neboli IPS buňky – profesora Shinya Yamanaky bylo snazší vyrobit, protože nevyžadovaly lidská vajíčka a nevedly k produkci embryonálního materiálu. V důsledku toho většina výzkumu v této oblasti přešla od terapeutického klonování Dolly k eticky jednodušší metodě IPS.
Odkaz Dolly však žije dál v technologii vyvinuté profesorem Yamanakou, který několikrát prohlásil, že by svou metodu nemohl zdokonalit bez práce profesora Wilmuta a jeho týmu.