,_RP-P-1907-5698.jpg){kind=link}
Už od té doby, co věda začala dělat první nesmělé krůčky, se vědci snaží přijít na kloub otázce, co stálo za vizionářskými transy proslulé věštkyně Pýthie.
Jedna z nejcennějších zpráv o jejím transu pochází od Plútarcha. Ten totiž jistou část svého života sloužil jako kněz v delfském chrámu. Popsal, že z chrámové trhliny unikaly sladce vonící plyny, které způsobovaly, že kněžky upadaly do zvláštního transu. A podle všeho na Plútarchově vyprávění bylo něco pravdy. Když totiž archeologové zkoumali ruiny chrámu, objevili několik zvláštních věcí.
Vnitřní svatyně, ve které sedávala Pýthie, se nacházela dva až čtyři metry pod úrovní okolní podlahy a nedaleko ní byl také odtok pramenité vody. Stavba byla v porovnání s jakýmkoli jiným starořeckým chrámem jedinečná. To vše ukazuje na to, že se v Apollónově chrámu rozhodně dělo něco podivného.
Dlouhá cesta k voňavým výparům
Francouzští archeologové, kteří byli zvědaví na existenci trhliny zmíněné v Plútarchových zprávách, se v roce 1892 pustili do vykopávek v ruinách chrámu. Jejich cíl byl zřejmý – mysleli, že objeví starověkou jeskyni nebo alespoň nějakou díru v zemi. Nic takového však překvapivě nenašli. Proto vědecká obec V roce 1904 prohláila, že zmiňované Plútarchovy chrámové výpary jsou pouhým antickým mýtem a nikdy ve skutečnosti neexistovaly. „Vykopávky učinily nepravděpodobnou poklasickou teorii o propasti s mefitickými výpary,“ psalo se ještě v roce 1948 v Oxfordském klasickém slovníku.
Tomu se věřilo až do konce 80. let 20. století. Tehdy se objevil nový tým zvídavých vědců a rozhodl se znovu prozkoumat ruiny na vlastní pěst. Pod chrámem objevili skály, které byly z mastného bituminózního vápence a byly rozlomené dvěma zlomy, které se křížily přímo pod chrámem. To je vedlo k vyslovení teorie, že tření podél zlomů způsobily tektonické pohyby a dávná zemětřesení. V kombinaci s pramenitou vodou, která tekla pod chrámem, tak stoupal metan a etan přímo do středu chrámu.
Jak se Pýthia uváděla do transu?
Nízká místnost s omezeným větráním a nedostatkem kyslíku nejspíš zesilovala účinek plynů a vyvolávala příznaky podobné transu, které zažívali věštci.
Velký zájem vzbuzoval zejména etylenový plyn. Etylen je sladce vonící plyn a voní ve skutečnosti přesně jak vonící plyn z věštírny popsal Plútarchos. V malých dávkách prý dokáže vyvolat trans a stavy šílenství. Testy prováděné s ethylenem ukázaly, že dávka 20 procentní koncentrace metanu ve vzduchu může způsobit bezvědomí. Při menších dávkách ale pokusný objekt normálně seděl a dokázal odpovídat na otázky, i když na ně reakoval změněným hlasem. Při testech s etylenem se také objevily případy záchvatů, sebepoškozování, ztráty paměti a změny řeči, což odpovídá Plútarchovým zprávám o věštcích.
Existují i další teorie
Jak už to ale u spekulativní vědy bývá, tato teorie není přijímána úplně všeobecně. Někteří vědci tvrdí, že za halucinogenní stavy Pýthie a dalších věštkyň jsou ve skutečnosti zodpovědné jiné plyny, například oxid uhličitý a metan. Ať už je to ve skutečnosti, jak chce, odpověď na otázku záhadných delfských věšteb nejspíš spočívá ve zvláštní struktuře chrámu a jedinečné geografii místa, které vytvořily vhodné podmínky pro něco skutečně pozoruhodného.
Zdroj:
https://www.scientificamerican.com/article/gaseous-emissions-at-orac/
https://www.nationalgeographic.com/science/article/greece-delphi-oracle-gas-vapors-science
https://www.livescience.com/4277-theory-oracle-delphi-high.html